Dva druhy temnoty

Jeshua prostřednictvím Pamely Kribbe

Drazí přátelé, já jsem Jeshua, starý přítel, který s vámi velmi rád sdílí toto odpoledne.
Prosté společné bytí v energii lásky a jednoty. Je to něco, po čem tolik toužíte, neboť se
celkem často cítíte unášeni a ve svém životě na Zemi ztraceni. Jsem zde, abych vám
připomněl pravdu, která leží uvnitř vás, ve vaší duši. Není zřetelná pouhým okem a často
s touto pravdou ztrácíte spojení, když jste zaneprázdnění a zapojeni do svých mnoha
aktivit, povinností a závazků.
Prosím, dopřejte si chvíli zůstat v klidu a nechat tyto vnější tlaky odpadnout. Vnímejte
uvnitř sebe tichou hloubku. Ticho ve vašem srdci není prázdnotou, ale plnou přítomností,
která může být vnímána jen tehdy, když poodstoupíte ze shonu každodenního života. Jsme
dnes zde, abychom takto poodstoupili. Abyste si vzpomněli na to, kým jste, a oživili sami
sebe plností ticha ve svém srdci. To vám umožní začít znovu žít, avšak s větší lehkostí a
radostí.
Život se zdá být někdy boj, ale tak by to být nemělo. Jste tu v zásadě proto, abyste prožívali
sami sebe. Vzpomněli si na svou sílu a krásu jakožto zářivých andělů světla a sdíleli toto
světlo s druhými. Tím, že tak učiníte, budete se na Zemi znovu cítit doma. Život bude opět
jednoduchý, bezstarostný a radostný.
Běžte tedy společně se mnou dovnitř a vzpomeňte si na zdroj, ze kterého pocházíte:
nehynoucí, věčné Světlo, které se stále pohybuje a mění, které nabírá nové formy a přesto
je stále celistvé a Jedním. Jste součástí tohoto proudu a vskutku se vám nemůže nic stát.
Jste v bezpečí a celiství i nyní, přebývající ve svém pozemském těle. Jste v bezpečí i v tomto
světě, který se zdá být ovládán bojem a konfliktem.
Dnes budeme hovořit o Světle a temnotě a o přinášení Světla do temnoty. Co je temnota?
Je to něco, co ve vás jakožto v lidské bytosti evokuje odpor. Nikdo nechce prožívat
temnotu. Nikdo nechce trpět bolestí, smutkem nebo strachem. Přesto je součástí vašeho
života. Proč tedy tato temnota existuje?
Lidé si pokládají tuto otázku po staletí. Nyní začněme s tím, že mnohé záleží na tom, jak se
na tuto otázku ptáte. Ptáte se na ni z otevřeného postoje: „Proč zde existuje temnota, proč
se mi to děje, co s ní mohu dělat?“ Nebo pokládáte tuto otázku ze strachu, hněvu a vzdoru:
„Proč je proboha temnota v mém životě přítomná, jak ji mohu přemoci nebo se jí
vyhnout?“ Vnímejte v posledních otázkách zoufalství a vzdor a uvědomte si tyto emoce
uvnitř sebe. Taková lidská reakce totiž odmítá to, co vnímá jako temné, škodlivé či obtížné.
Vaší nejhlubší výzvou jakožto lidské bytosti je říci „ano“ situacím, které zpočátku odmítáte
přijmout. Říci „ano“ tomu, čemu se chcete za každou cenu vyhnout. Říci „ano“ tomu, co do
vašeho života přichází ve formě temnoty, vyžaduje velkou vnitřní sílu. Pakliže nenajdete
tuto sílu, což je pochopitelné, a řeknete „ne“, utvrzujete se vůči tomu v opozici, temnota se
prohlubuje a narůstá zoufalství.
V životě ve skutečnosti existují dva druhy temnoty. První temnota je něco vnějšího, co se
vám stává na vaší cestě životem. Může to být rozvod s někým, koho milujete, ztráta
milovaného, nemoc nebo nehoda. Cokoli, co vás hluboce sužuje: krize, významný nezdar.
Budu tuto temnotu nazývat jedna.
Pak je zde vaše reakce na ni, vaše emocionální odpověď. Každá lidská bytost zpočátku
tíhne vzdorovat osudu, proklíná temnotu. Když však tento vzdor a uzavřenost udržujete a
stále říkáte „ne“, vynášíte rozsudky nad tím, co se ve vašem životě děje, pak je tu další
vrstva temnoty, druhý druh temnoty. Budu tuto temnotu nazývat dvě. Obklopuje temnotu
jedna.
Temnota jedna vás přivádí do úrovně intenzivních a hlubokých emocí. Ve vašem životě se
děje něco, co vám přináší mnoho smutku, strachu a bolesti, a když tyto emoce prožíváte,
jste velmi živí. Život skrze vás proudí jako burácející vlna. Dokážete to připustit? Hluboká
emocionální břemena vás překvapují — šokují vás — a pak vyvstává otázka, zda máte sílu
věřit, že v této zkušenosti je něco, co vás někam vede. Zda věříte, že život má smysl, byť
jako lidské bytosti často tento smysl nechápeme.
Abychom to vyjádřili ještě důrazněji, je třeba přijmout, že si vaše duše mohla vybrat prožít
tuto zkušenost a možná přinést něco skrytého na povrch. Vyléčit něco, o čem jste nevěděli,
že léčení potřebuje. Když jste konfrontováni se silnými emocemi, existuje okamžik volby:
přijetí a odevzdání anebo vzdor a uzavření se.
Je nanejvýš lidské chtít říci „ne“. Neříkám, že je to špatné, ale tím, že tak činíte, vrháte na
temnotu již přítomnou další vrstvu temnoty navíc. Tuto vrstvu budu nazývat „temnota
dvě“, druhý druh temnoty. Tato temnota pochází zevnitř. Je vaší reakcí na temnotu jedna.
Když trváte na prohlašování „ne“, proud vašich emocí se zastaví a vy uvíznete. „Ne, nechci
tohle zažívat. Odmítám to. Nemohu to přijmout.“ Když na tom trváte, jste naplňováni
rozhořčením, hněvem a zahořklostí. Tyto nálady nejsou ve skutečnosti emocemi, jsou jen
hodnoceními, která blokují přirozený proud emocí uvnitř vás. Temnota dvě brání životu,
aby vámi protékal. Stavíte zdi a obrany. Nakonec to na vás může přivolat vážné formy
temnoty jako je zoufalství, odcizení a deprese. Když jste v depresi, proud života je téměř
zastaven. Uvnitř se cítíte mrtví.
Život podléhá vždy změnám. Život ve své podstatě drží možnost růstu a léčení, nového
zrození, pakliže mu na základní úrovni důvěřujete. Když však trváte na svém „ne“,
zabraňujete této možnosti vstoupit. Trváte na tom, že život není takový jaký by měl být, a
když tak život soudíte, oddělujete se od něj. Dosahujete tak nejhlubší temnoty, kterou
lidská bytost může zažít. Není to temnota jedna (vnější situace), která lidi přivádí do
nejhlubší úrovně temnoty. Je to neustálé odmítání přijmout emoce, které z temnoty jedna
vyplývají. To je temnota dvě: vnitřní zatvrdnutí a uzavření se před vnímáním své podstaty.
Jak je možné do tohoto druhu temnoty přinést Světlo? Když někdo přichází do prvního
druhu temnoty a je smutný, úzkostlivý a sklíčený, stále se k němu můžete dostat. Je stále
naživu, je ve spojení s duševnem a emocemi, které prochází jeho tělem a aktivně hledají
smysl za tím, co se mu děje. Taková osoba je z psychologického hlediska stále celistvá a
zdravá, i když čelí velmi vážným situacím. Osoba, která zachází s temnotou jedna potřebuje
podporu a soucit a pak je schopna přijmout a ocenit milující gesta druhých — je stále velmi
živá.
Když však někdo trvá na svém odmítání přijmout, když trvá na „ne“, uzavírá se před
přijetím lásky. Uzavře se nejen před svým vlastním Světlem, ale také před Světlem zvenčí,
které k němu chce přijít od druhých. To je osamělost, to je ztracenost — to je peklo na
Zemi. A já vám pravím, že každý z vás zná toto peklo zevnitř. Možná si ho nejste zcela
vědomi, ale mnoho lidí již proces uzavírání započal během svého dětství.
Víte, jak ve světě stojí spontánně a bez zábran dítě a jak jeho emoce proudí snadno. Tyto
emoce často plynou jeho tělem rychle, neboť neexistují žádné vztyčené zábrany, žádné
zavřené brány. Obvykle skrze děti proudí životy bez omezení. Existují pochopitelně
výjimky, protože některé děti nesou břemena z raného dětství nebo minulých životů.
Chápete však, k čemu se blížím. Být dítětem je stavem relativní otevřenosti. Dítě je živé a
spontánní, protože nemůže být jiné. Ještě se nenaučilo držet se pod kontrolou, jak to dělají
dospělí.
Jak však vyrůstáte, začínáte emoce, se kterými nevíte, jak zacházet, prožívat. Lidé jsou
trénovaní společností, aby se těžkým emocím vyhýbali. Dospělí kolem vás vám tudíž často
nepomohou tyto emoce pochopit a nechtějí o nich hovořit. Většina z vás začne být jako
dítě zmatená. Začínáte věřit tomu, že jste podivní a odlišní. Možná jste jako dítě byli stále
plní inspirace, nadšení, lásky, snů a tyto sny narazily na drsnost reality. Začali jste stavět
bariéry proti svým přirozeným pocitům v reakcích na strachy a předsudky, které existují ve
vašem rodinném prostředí a později ve škole a v lidech, se kterými se setkáváte. Dveře se
zavřely a to se často děje podvědomě. Někteří z vás si to však pamatují jako starý žal.
Vnímejte, zda jste schopni nalézt dítě uvnitř sebe, symbol své spontaneity. Dítě, které je
otevřené, bezprostřední, živé a které říká „ano“ tomu, co se představuje jako zkušenost.
Vidíte, že někdo, kdo říká „ano“ radosti, potěšení a zábavě, zároveň říká ano i žalu, strachu
a hněvu? Představte si, že chce toto dítě uvnitř přijít k vám. Je tam stále. Prostor a čas je
iluzí. Ve vnitřní realitě není nikdy nic ztraceno. Váš původní životní proud je zachován a
stále se chce s vámi spojit.
Na chvíli si představte, jak k vám přichází smějící se dítě s otevřeným postojem. Ve své
představivosti slyšíte, jak říká: „Vzpomínáš si na to, kdo jsem?“ Pohlédněte na toto dítě a
zeptejte se, co pro něj můžete udělat. Je zde srdečné přání, které chce dítě vidět naplněné,
něco, co jste mohli na dlouhý čas odsunout. Nechť dítě na chvíli hovoří. Dítě zastává „ano“
ve vás, část vás, která chce žít, nechejte ho tedy hovořit.
Dítě stále vlastní důvěru. Jako dospělí jste vstřebali představy, které jsou plné strachu a
nedůvěry. Sytí výroky „ne“ k životu a přispívají ve vás k temnotě dvě, k druhému typu
temnoty. Zvažte, zda nyní dokážete dát ve své představivosti temnotě dvě tvar. Té části vás,
která je proti životu, která již nechce prožívat bolest a která chce doopravdy z tohoto života
uniknout. Cítíte uvnitř sebe tento prvek ztvrdnutí a stažení? Cítíte ho fyzicky nebo snad
vidíte barvu s ním spojenou?
Existuje část vás, která je velmi unavená a nechce již žít, neboť viděla a zakusila příliš
bolesti a boje. Vnímejte tíhu této části. Dokážete jí říct „ano“? Nepokoušejte se ji ihned
změnit. Snažte se pochopit, jak k ní došlo. Nikdo se dobrovolně neuzavírá z důvodu
neochoty žít. Je to akt beznaděje. Je to neznalost, že existuje jiný způsob žití. Neznalost,
která vás zanechává s tímto reflexem uzavření, stažení se a říkání „ne“.
Nežádám vás, abyste ve svém životě říkali „ano“ jen temnotě jedna: těžkým událostem,
nemocím, bolesti, utrpení atd. Žádám vás, abyste řekli taktéž „ano“ temnotě dvě. Tomu
uvnitř vás, co jste uzavřeli před životem jakožto důsledek bolestivých událostí. Tomu, co již
nechce prožívat život a odmítá ho. Abyste tuto svoji část oslovili, musíte být velmi jemní,
protože naléhání a nátlak zde nefungují.
To je esence Světla. Světla, které může proudit do temnoty. Toto světlo může dosáhnout do
každého koutu, neboť nepřináší hodnocení. Neříká: „No, tohle je špatné, musíme zbořit
tuto obranu nebo překážku, protože život musí znovu proudit.“ Nikdy tohle neříká. Světlo
jednoduše praví: „Chápu.“ Světlo praví: „Bylo to pro tebe tuze těžké, vidím to. Vidím, jak jsi
napjatý/á, jak jsi se uzavřel/a a jak tě toto stažení nakonec unavilo a vyprázdnilo.“ Světlo je
jemné a tekuté. Může proniknout do nejhlubší bolesti a utrpení a do nejtvrdší lidské duše.
Znovu vás žádám, abyste se tomuto Světlu otevřeli. Pokud nedokážete nalézt tuto ochotu
uvnitř sebe, pokud necítíte otevřenost propustit „ne“, pak i tak mu dovolte být, protože
Světlo je vždy tu. Je s vámi i ve chvílích zoufalství, zoufalství tak hlubokého, kdy máte
pocit, že ve vás žádné Světlo není. Existuje i během těchto časů a situací, kdy jste s ním
zcela ztratili spojení a nečekali, že ho ještě uvidíte.
Faktem je, že Světlo není vaše, náleží všemu, co jest. Celý vesmír a veškeré Stvoření je
Světlo. Světlo prostupuje vším. Vězte, že je zde a vkládá životu důvěru. Jakmile dovolíte i
malé otevření pro důvěru a odevzdáte se, aby vstoupilo do vašeho života, otevíráte ve
dveřích skulinu. Uvědomte si, že i během nejtemnější noci je vaše duše stále u vás a
natahuje se k vám se Světlem a útěchou. Ačkoli je v těchto dveřích jen malá trhlina, Světlo
tento otvor najde. Nemusíte dělat nic jiného, než jen umožnit, aby se to dělo. Světlo je
s vámi, život je s vámi. Nakonec se vaše „ne“ k životu neudrží.
Žádám vás, abyste se odevzdali Světlu, kde Světlo znamená říci „ano“. A to nejen těžkostem
ve vašem životě, ale také vašemu problému říkat „ano“ a vzdoru, který kladete proti
hlubokým emocím, které vás odhalují a zraňují. Buďte znovu jako děti. Žijte! Všemu říkejte
„ano“. Obklopte se soucitem a pochopením. Když tak činíte, přinášíte proud do svého
života a můžete to dokázat! Vidím vaši sílu. V každém z vás je plamen vědomí, jasný
plamen Světla. Jsem zde, abych vám ho připomněl.