Tato kniha byla napsána už v roce 1987, tedy ještě v době, kdy dobrých duchovních knih podobného charakteru bylo v západní části naší Země málo. Velký počet knih začal být vydáván až v průběhu 90. let, v souvislosti s New Age, a pak v letech následujících. Zde patří také „Hovory s Bohem“ a další knihy N.D.Walsche,  které považuji za základ duchovnosti na Zemi.

    Formou mých poznámek a mých poznání, psaných kurzívou, doplňuji stručný text knihy. Moje poznání se opírá o kódy pravdy, které dostávám skrze Boha Otce, na otázky spojené s tvrzením autorky. Přece jen od doby napsání této knihy uplynulo 25 let a vědomí lidstva a duchovní znalosti pokročily výrazně kupředu.

     Autorka na úvod říká, že: „Kniha, kterou držíš v rukou, byla napsána speciálně pro tebe. Nevědomě jsi udělal krok, který změní kvalitu tvého života. Nehledě na důvod, proč jsi tuto knihu otevřel, si buď jistý, že v průběhu čtení se stanu tvou velkou přítelkyní. Dovoluji si ti tykat, abych měla k tobě blíž, a protože jsem tvoje kamarádka, mou největší touhou je vůle pomáhat ti“.

     Autorka je psycholožka a duchovně zaměřená bytost, žijící v Kanadě, v Québecu, je zakladatelkou centra zdraví a osobního rozvoje. Napsala řadu knih. V Česku byly vydány knihy „Rakovina a její poselství“, „Význam nemocí“,  „Jak správně jíst“, „Kdo jsi?“, „Uzdrav svá vnitřní zranění“.

     Tato kniha je rozdělena do pěti části a dále do kapitol.

   Obsah:

1. část – Velké zákony života

- Prvořadý cíl člověka

- Vědomí, podvědomí a nadvědomí

- Závazek a zodpovědnost

- Láska a vlastnictví

- Velký zákon příčiny a následku

- Přetnout pouta a odpouštět

- Víra a modlitba

- Energie

 

2. část – Naslouchej svému fyzickému tělu

- Nemoci a úrazy

- Živíš své fyzické tělo tak, jaký vedeš život

- Problémy s nadváhou

- Sexualita

- Potřeby fyzického těla

 

3. část – Naslouchej svému mentálnímu tělu

- Dobro a zlo

- Pýcha

- Falešní páni

- Potřeby mentálního těla

 

4. část – Naslouchej svému emocionálnímu tělu

- Jak vyjadřovat své emoce

- Strach a pocit viny

- Potřeby emocionálního těla

 

5. část - Duchovnost

- Duchovnost a meditace

 

     1. část – Velké zákony života

 

     1. Prvořadý cíl člověka

 

     Všichni máme tentýž cíl: vyvíjet se. Vše co se nazývá život, musí růst. Jak docílíme toho, abychom rostli? Učil tomu například Ježíš, svými výroky, že dvě hlavní pravdy člověka jsou milovat a mít víru.

     Každému člověku přísluší úkol pracovat na své očistě, udržovat si fyzické, mentální a emocionální zdraví. Jen tak mezi námi zavládne harmonie.

     Jsi zde na Zemi, aby ses zabýval vlastním vývojem, ne vývojem druhých. Je zbytečné používat všechnu svou energii ke snaze soudit, vést a dirigovat druhé, neboť na Zemi se nacházíš kvůli sobě samému.

     Celá tato kniha je prodchnuta výroky, metodami a prostředky, které ti umožní stát se pánem svého života. Snad je to důvod, proč tuto knihu čteš. Můžeš pociťovat určitou prázdnotu, kterou se neustále snažíš něčím vyplnit. Nejde totiž pátrat po něčem kolem sebe, ale spíše v sobě samém, protože právě tam máš svého velkého přítele. Je božský. Je to Bůh ve tvém nitru, jenž je zde právě pro tebe, aby tě vedl a přispěl na pomoc.

 

     Moje poznámka: Bůh v nás je částečka Boží podstaty, Boží jiskra - Duch s duší, jinými slovy také naše Vyšší Já. Na úrovni duše naší trojjedinosti jsme bohové, což je něco odlišného od Boha Stvořitele. Ten rozdíl lze popsat jako rozdíl mezi kapkou mořské vody a celým mořem. Rozdíl není ve složení, ale v síle. V textu budu nejčastěji používat odkaz na Vyšší Já.

   

     Doufám, že až přečteš tuto knihu, skutečně jej objevíš a budeš pociťovat, že stojí za každým tvým jednáním. A tehdy pochopíš, že s jeho věčnou mocí uskutečníš v životě vše, co budeš chtít.

     Ať už se pokoušíš bděle si uvědomovat své myšlenky, zapisuješ se na různé kurzy či chodíš na přednášky nebo čteš knihy, pak se zabýváš svým osobním růstem a přitom se očišťuješ. A aby ses pročistil ještě účinněji, měl bys tyto činnosti dělat opakovaně, protože opakováním svou očistu zesiluješ. Představ si sklenici se špinavou vodou, do které budeš velmi, velmi pomalu lít čistou vodu. Budeš-li v tom pokračovat, voda se pročistí a nakonec před tebou bude stát sklenice s krásně čistou vodou.  

      Osobní růst je možno přirovnat k léčbě tělesného zranění. Abychom zrychlili hojení rány, použijeme lék (například peroxid), který nejdříve vyvolá ještě intenzivnější bolest, jejímž účelem je však ránu zahojit – během několika minut se začne zacelovat. Totéž se děje, když se rozhodneme vydat do svého nitra, když začneme růst, očišťovat se a rozpoznávat sebe sama. Bolest je skutečná, ale jen dočasná a výsledkem bude pouze dobro.

 

     Moje poznání: Vydat se do nitra znamená skrze mysl vyjímat vzpomínky, uložené v našem vědomí, a za určitých podmínek i v našem nadvědomí – v našich minulých životech.

 

     Mysli na to – představit si své štěstí vyžaduje pouhou minutu a tvé tělo to ihned pocítí! Přestat se smát, kritizovat nebo milovat druhé, to vše zabere jen okamžik. Vytváříš svůj život podle toho, co se rozhodneš vidět svýma fyzickýma očima, zatímco by ses měl pokoušet dívat se spíš svým vnitřním zrakem. Za ošklivostí hledej krásu, za kritikou lásku, a tak vždy učiníš krok k tomu, aby ses něčemu naučil. Vyvíjet se znamená stát se duchovní bytostí. Být duchovní bytostí znamená spatřovat všude lásku Boha.

     Člověk se stává tím, na co myslí! Stáváš se vším, co necháváš pronikat do svého vědomí a podvědomí. Nejsi na Zemi proto, abys žil v bohatství, ani v chudobě, popularitě, či anonymitě, věčně v práci, nebo zaměstnán. Jsi na Zemi proto, abys „ byl“, tedy abys rozvíjel svou individualitu, své Vyšší Já. Zde je jedno z cvičení. Vezmi si papír a napiš na něj vše, na co si vzpomeneš, že jsi dělal za poslední týden:

1. Vše, co jsi udělal pro sebe, aby ses cítil dobře.

2. Věci, které jsi udělal pro druhé a co tě k jednání motivovalo.   

3. Vyjmenuj všechny osoby, které jsi během tohoto týdne kritizoval nebo posuzoval.

4. Napiš vše, na co si vzpomeneš.

 

     Nyní by bylo vhodné, aby sis pokaždé, když budeš sám se svými myšlenkami, řekl následující tvrzení:

       Jsem projevem Boha. Jsem Bůh, a mohu tedy tvořit, co chci, a dosáhnout hlubokého míru a obrovské vnitřní síly.

 

     2. Vědomí, podvědomí a nadvědomí (Moje poznání: tato kapitola obsahuje mnoho nepřesných tvrzení.)

 

     Moje poznámka:  Základní informace o podvědomí, vědomí a nadvědomí je uvedena v knize „Bůh, na kterého čekáme“,  a „Návrat domů k Bohu, v životě, jenž nikdy nekončí“ autora N. D. Walsche. Cituji slova Boha:

     „Lidské bytosti tvoří, také „vědí, že vědí“, na třech různých rovinách prožívání – na rovině podvědomé, vědomé a nadvědomé.

     Podvědomí je rovina prožívání, na které nevnímáš ani vědomě neutváříš svou realitu. Děláš to podvědomě, tedy aniž bys věděl, že to děláš, a tím méně proč to děláš. Je to dar, protože ti umožňuje dělat věci automaticky. Celé tvé tělo funguje – bez toho, že by sis k tomu dával vědomé pokyny.

     Na podvědomé úrovni vznikají také okamžitá řešení problémů. Tahle rovina vstřebává vstupní údaje, porovnává je s databankou paměti a nabízí okamžitou reakci na bezpočet situací – opět zcela automaticky. Podvědomí ti může zachránit život.

     Vědomí - vědomá rovina je ta, na které vnímáš a vědomě utváříš svou realitu. To, jak velká část tvého života se odehrává na vědomé rovině, závisí na tvé „úrovni vědomí“. Tohle je hmotná rovina.

     Když se vydáš po duchovní cestě, procházíš životem a neustále se snažíš „ pozdvihnout své vědomí na vyšší úroveň“ nebo rozšířit své vnímání hmotného světa tak, aby zahrnovalo a obsáhlo to, o čem na jiné rovině víš, že je pravdivé.

     Nadvědomí je ta rovina, na které vnímáš a utváříš svou realitu s plným vědomím toho, co děláš. Je to rovina duše. Většina lidí si však na vědomé rovině neuvědomuje své vlastní nadvědomé záměry.

     Nadvědomí je ta část tebe samotného, na níž tvá duše naplňuje svůj vyšší záměr, kterým je dosáhnout úplnosti v tom, co jsi přišel na svět prožít a poznat.

     Tvé nadvědomí tě neustále vede k dalšímu, vyššímu poznání, neustále tě směřuje přesně k těm pravým lidem, místům, událostem, jež ti umožní, abys dosáhl kombinace pochopení a prožití, ze kterého vzniká poznání a následně vědomí skutečné podstaty sama sebe.

 

     Sloučení všech tří rovin prožívání se nazývá supravědomí nebo také integrální vědomí. Je to stav, kdy se všechny roviny sloučí a pak prostoupí. Tím dospíváš do stavu ryzího bytí. Toto bytí je nejvyšším zdrojem tvoření ve tvém nitru. Můžeš ho prožít před svou „smrtí“, nebo až po ní.

    

     Ty sám vytváříš všechny okolnosti ve svém životě. Pokud je vytvoříš na vědomé rovině, budeš si toho vědom. Pokud je vytvoříš na rovině podvědomí nebo nadvědomí, nemusí to tak být. Ale i přesto jsi ty okolnosti stvořil ty sám.

     Ale můžeš prožít cokoli, co chceš. Můžeš prožít to, co jsi přišel poznat, co ses přišel sám o sobě dozvědět a co vyplývá z tvého života v duchovním světě, který předcházel tvému narození, anebo můžeš prožít něco jiného, něco menšího než toto. V téhle věci, stejně jako ve všech jiných, máš svobodnou vůli.

       Vždycky jsi byl, jsi a budeš. Když přicházíš na svět, jednoduše se rozložíš. Přestaneš existovat jako jednota a rozdělíš se na tři části: na tělo, mysl a duši. Anebo také na rovinu podvědomí, vědomí a nadvědomí.

     Proto mysli jen na to, co chceš prožít, říkej jen to, co chceš učinit skutečným, a používej mysl k tomu, aby vědomě vedla tvé tělo k tomu, co chceš projevit jako svou nejvyšší realitu. Tak totiž tvoříš na vědomé úrovni.“

 

***

     Moje doplňující poznání:

     Podvědomí není napojeno na innate – moudrost těla, ale přímo na kvantovou část DNA. Skrze DNA je napojeno na činnost mozku a na nervovou soustavu. Podvědomí řídí všechny tělesné funkce.

     Vědomí shromažďuje informace v každém okamžiku přítomnosti. Vědomí obsahuje všechny vědomosti, znalosti a zkušenosti, zážitky a prožitky, které získáme během života jako trojjediná bytost a které člověk vnímá prostřednictvím těla a mysli. Vědomí je naše paměť.

     Nadvědomí obsahuje všechny vědomosti, znalosti, zkušenosti, zážitky a prožitky, které jsme uskutečnili  v jednotlivých reinkarnacích. Je tam veškerá moudrost minulých životů, kterou si neseme do dalšího života.

     Podvědomí, vědomí a nadvědomí jsou samostatná informační pole a jsou součástí duše. Mysl je morfogenetické pole, které je nadřazeno vědomí. Mysl čerpá informace a vzpomínky z vědomí a nové informace tam ukládá.

 

     V souladu s tímto základním poučením budu upřesňovat tvrzení autorky knihy formou závorky s textem (ANO, NE a s dovětkem správnějšího tvrzení, nebo jen s dovětkem). Ve většině tvrzení došlo k záměně vědomí za podvědomí, mysli za duši, nadvědomí za Boha v nás – Vyšší Já. Většina tvrzení autorky funguje i když někdy jiným způsobem, protože názvosloví některých mentálních a duchovních procesů se za téměř 30 let změnilo.

 

***

     Na celém světě jsou lidé v průměru z 90 % nevědomí a z 10% vědomí v tom, co dělají, co říkají, na co si myslí a co pociťují. Pokusíme se společně změnit tvůj stav vědomí, protože prvořadé je být vědomý v tom, nač myslíš, co děláš, říkáš nebo pociťuješ, abys vyvolal to, co si přeješ mít nebo s kým si přeješ být.

 

     Moje poznámka: Autorka knihy v následujícím textu zaměňuje některé pojmy u probíhajících procesů a vztahů, například: nadvědomí místo vědomí, mysl místo duše, podvědomí místo vědomí, nadvědomí za Boha v tobě, nadvědomí místo Vyšší Já.

 

     Část tvé mysli (NE, správně duše), zvaná podvědomí přímo ovlivňuje oblast solar plexu, která se nachází mezi pupkem a oblastí srdce. Vše co je zaznamenáno tvým podvědomím  (NE, správně vědomím), působí na tvé emoce, které zase pro změnu ovlivňují způsob, jakým jednáš.  Říká se, že u pracující osoby žijící ve velkém městě může podvědomí zaznamenat až 10000 zpráv denně. (ANO) Tvé podvědomí je možno označit za počítač tvého těla. (NE, tvrzení neplatí ani pro vědomí.) Zaznamenává vše, co se děje ve tvém životě. Od tvého početí, tedy devět měsíců před tvým narozením, zaznamenalo vše, co bylo kolem tebe řečeno, co jsi viděl, slyšel, vnímal smysly. (NE, vše  zaznamenává vědomí, ale až od prvního nádechu při narození.)

     Zde je příklad toho, čeho je tvé podvědomí  (NE, správně vědomí) schopno: po cestě do práce zaznamenává všechny dopravní značky, všechny reklamy, chodce, názvy ulic, barvy, zvuky,   zkrátka vše, co vidíš a slyšíš. Tuto práci provádí tvé podvědomí (NE, správně vědomí), protože úroveň tvého vědomí není dosud dostatečně vysoká, abys jím vše přijal, neboť by to pro něj bylo příliš. (NE, souvisí to především s kvalitou mozkových vln, které přenáší informace našich smyslů do mozku a dále do vědomí.) Podvědomí existuje proto, aby ti přispělo na pomoc, a uchovalo tak tvůj zdravý rozum! (NE, podvědomí existuje také proto, aby urychlilo reakce těla na situaci vnímanou našimi smysly.)

     Podvědomí je ta část tebe, která neuvažuje. Přijímá vše, stejně jako počítač přijímá data. Přijímá povely tak, jak jsou zadávány. Tvé podvědomí dělá totéž – zaznamenává vše, co do něj proniká a v důsledku toho tě nechává jednat. (ANO) Má obrovský vliv na způsob, jakým žiješ (ANO), jednáš (NE), myslíš (ANO) a cítíš (ANO).

     Tvé podvědomí pracuje vždy na poslední vlně, kterou mu dáváš. Budeš-li mu pravidelně předávat stejné signály, přivede tě do situací, setkání a událostí, které tě povedou ke konkretizaci tvých přání. (ANO)

      Je rovněž velmi, velmi důležité neopomíjet tu část svého nitra, kterou nazýváme nadvědomí. Nadvědomí je část tebe sama, která souvisí s božskou stránkou a která zná všechny tvé předchozí a budoucí životy. Je to Bůh v tobě (NE, nadvědomí není Bohem v nás. Bohem v nás je částečka Boží podstaty – Vyšší Já), který přesně ví, jakou cestou musíš kráčet, aby ses vyvíjel a dosáhl božské dokonalosti.

     Když tedy o něco žádáš, něco si přeješ nebo si myslíš, že něco skutečně potřebuješ, a tím dáváš rozkaz svému podvědomí (NE, správně vědomí), je důležité poprosit ho, aby se poradilo s tvým nadvědomím a zjistilo, zda to, co chceš, je pro tebe opravdu dobré (NE, neexistuje možnost spojení od vědomí do nadvědomí, ale pouze z nadvědomí do vědomí a tato možnost platí pouze pro Vyšší Já. Naše vědomí toto přijímá ve formě intuice.) Pokud tomu tak není, dostaneš zprávu, která se ti pokusí sdělit, aby sis začal přát něco jiného. (NE)

     Je nesmírně uklidňující vědět, že ve tvém nitru je tato velká neobyčejná síla přímo spojená s univerzální mocí, s celým vesmírem, s nadvědomím každého z nás, stejně jako každá buňka lidského těla je spojena se všemi ostatními. Tato část nadvědomí je zde stále, čtyřiadvacet hodin denně, aby tě vedla a podporovala. (NE, tato moc není projevem samotného nadvědomí, nýbrž projevem Vyššího Já. Nadvědomí je jen informační pole.) Když si zvykneš hovořit sám k sobě, tedy se radit se svým nadvědomím, budeš mít pocit, že se obracíš na svého dobrého přítele.  (NE, přítelem je naše Vyšší Já), Výběr jeho jména nechám na tobě. Navrhovala bych například pojmenování Láska. (ANO)

     Všimneš si, že nejsi nikdy sám. Tato velká síla skrytá ve vašem nitru přesně ví, co je pro tebe nejlepší. (ANO)  A pokud myslíš, říkáš nebo děláš něco proti této vnitřní síle, tvé nadvědomí (NE, správně Vyšší Já) se postará o to, aby ti to prostřednictvím tvého podvědomí (NE, skrze intuici do vědomí)) dalo vědět. Díky tomu si uvědomíš, že právě děláš něco, co pro tebe není dobré.

     Není to snad úžasné? Jsi svým vlastním terapeutem. (NE) Můžeš žít život podle svého a kdykoli uděláš nesprávný krok, dostaneš upozornění. (ANO, skrze intuici.) Už se nemusíš znepokojovat, promýšlet, zvažovat a vše analyzovat, než se k něčemu rozhodneš. (NE, protože to je projev svobodné vůle.) Tvá velká vnitřní síla, Bůh v tobě, (NE, správně Vyšší Já) je stále zde, aby to udělal místo tebe. (NE, můžeme dostat jen informace skrze intuici.) Je to fantastický způsob, jak nechat rozum stranou a přijmout, že je v nás někdo, kdo nás vždy vede v našich rozhodnutích. (NE, tak snadné to není. Je to podmíněno svobodnou vůlí a vnímáním intuicí.)

     Následuje několik příkladů zpráv, které ti tvé nadvědomí (NE, správně Vyšší Já) může poslat, aby tě upozornilo, že právě děláš něco, co pro tebe není ve skutečnosti dobré: náhle emoce (ANO), nevolnost (ANO), různé choroby (ANO), nedostatek energie (ANO), problémy s nadváhou (ANO), chuť požívat alkohol nebo drogy (ANO), malá nebo přílišná potřeba spánku (ANO), příliš rychlá nebo pomalá konzumace stravy atd. (ANO)

     Ať už se ti přihodí nějaká nehoda, cítíš nevolnost nebo se tě zmocní emoce, pokus se místo rozčilování přijmout situaci a poděkuj Lásce za upozornění. Pokud se budeš bouřit, celou situaci to jenom zhorší. Pokus se pochopit, co se ti Láska snaží sdělit. Osvobodí tě to; pomůže ti to být v harmonii se sebou samým a dosáhnout vnitřního míru. (ANO, celý odstavec.)

     Bůh nám poskytl svobodnou vůli a dal nám volnost chybovat a prožívat naše zkušenosti tak, jak se nám zdá vhodné. To je rovněž důvod, proč se nám děje tolik nepříjemností. (ANO)

     Bůh tě miluje jako rodič své dítě. (NE, boží láska nemá citovou podobu.) Pokud chce dítě odejít z mateřského domu v útlém věku, aby získalo zkušenosti, rodiče se v mnoha případech postaví proti. Pokud k dítěti chovají opravdu hlubokou lásku, přesvědčí je to, aby je nechali odejít za dobrodružstvím, tedy, aby je nechali prožít jeho vlastní zkušenosti. Přesně to dělá Bůh s tebou. Je stále zde, ve tvém nitru. Vidí vše co se děje, ale nechává to na tobě, aby sis zvolil, co chceš nebo nechceš. Jednáš-li proti Jeho velkým přírodním zákonům, Bůh tě na to prostřednictvím tvého podvědomí (správně: tvého vědomí a podvědomí) upozorní, a to bez zbytečných odkladů. Jak na to budeš reagovat, je už jen na tobě. (ANO, všechny další věty.)

     Vím, že ode dneška si přeješ se stát mnohem vědomějším a že se chceš naučit řídit svůj život. Jde tedy o to, pochopit zprávy od svého nadvědomí (NE, od svého Vyššího Já) a udělat něco pro sebe.

 

     Než přejdeš k následující kapitole, přečti si výrok, který bys měl opakovat, a to každý den co nejčastěji:

     Považuji nyní své tělo

     za svého největšího (správně dalšího, protože na prvním místě je Vyšší Já) přítele a rádce

     na Zemi a znovu se učím

     vážit si jej, přijímat je a milovat je,

     jak se patří.

   

          3. Závazek a zodpovědnost

 

     Slovník definuje slovo zodpovědnost jako „morální povinnost snášet důsledky své volby“.

     Jistě se mnou souhlasíš, že při mnoha příležitostech na sebe bereme důsledky volby druhých. Pokud je někdo z našeho okolí nešťastný, ať už z jakéhokoliv důvodu, budeme se cítit vinní. Budeme chtít udělat něco, abychom mu pomohli, a budeme se pokoušet změnit jeho život. To však zodpovědnost člověka necharakterizuje.

     Naše jediná zodpovědnost na Zemi je totiž náš vlastní vývoj, tedy schopnost vybrat si, činit rozhodnutí a přijímat jejich následky.

     Od narození jsi zodpovědný za svůj život. Může se ti to zdát nepravděpodobné, ale sám sis zvolil rodiče, rodinné prostředí i zemi, v níž žiješ. Je možná těžké tu myšlenku přijmout, ale patří do poznatků o zodpovědnosti.

 

     Moje poznámka: Proces výběru nastává před reinkarnaci duše do hmotného těla. Zde má duše svobodnou vůli s výběrem života, který bude nejlepší pro další duchovní růst trojjediné bytosti, která vznikne v okamžiku početí.

 

     Dokud budou u tebe přetrvávat i ty nejmenší pochybnosti ohledně tvé zodpovědnosti, nebudeš moci měnit události ve svém životě. (Moje poznámka: Čeho se bojíš, to přetrvává!) Měl bys pochopit, že jsi plně zodpovědný za svůj život a smířit se s tím. Nelíbí-li se ti důsledky tvých rozhodnutí, pak ti zbývá jen změnit své volby. Vytvářet svůj život můžeš jedině ty. Ty sám jsi svou velkou zodpovědností. Přijmout, že i ostatní jsou zodpovědní za „svůj“ život se tak rozumí samo sebou.

     Nejhezčí dárek, který může dát rodič svému dítěti, je vštípit mu, co je to pojem zodpovědnosti. Například, když se dítě jednoho dne rozhodne nejít do školy, protože se mu nechce, a pak ponouká matku, aby mu napsala omluvenku s prohlášením, že je nemocné, pak činí určité rozhodnutí, aniž by chtělo nést jeho důsledky. V takovém případě by matka měla napsat: „Můj syn nechce jít do školy kvůli své lenosti.“

     Kolik rodičů si ztěžuje, že promarnili svůj život! Proč? Protože jejich děti nestudovaly nebo z nich vyrostli zloději, kteří skončili ve vězení, nebo začaly brát drogy. Takoví rodiče mají všechny důvody na světě, aby si stěžovali: přebírají zodpovědnost za rozhodnutí a volby někoho jiného. Takové jednání je skutečně proti velkým přírodním zákonům.

     Jakmile jednáme proti těmto zákonům, vyvoláváme reakce, které se projevují nevolností, různými chorobami či emocemi. Tyto velké zákony byly stvořeny proto, aby řídily svět: jde o zákony fyzikální, kosmické, psychické a duchovní.

     Velký zákon zodpovědnosti náleží k zákonu lásky. Tento mocný duchovní zákon se dotýká každé duše v jejím nejhlubším nitru. Každý člověk na Zemi je zodpovědný sám za sebe, za to co „je“ a za to co „má“.

     Víme, že cítit se zodpovědný za štěstí nebo smůlu ostatních vyvolává pocit viny. Jestliže spatřuješ skrze tyto řádky sám sebe, pokud si někým přecitlivělým, pak poznáš, nakolik ti tento postoj škodí. Svým jednáním navíc rozvíjíš očekávání vzhledem k druhým, že se k tobě budou chovat stejně.

     Jsi-li rodičem, je velmi důležité, abys co nejdříve učil své děti, že jsou samy zodpovědné za své jednání. Pokud za tebou tvé dítě přijde s tím, že opouští studia, protože už nemá chuť dál studovat a už se ve škole nic kloudného nenaučí, navrhuji, abys mu odpověděl: „Dobrá, ale víš, co se ti může stát, když odejdeš ze školy? Jsi připraven smířit se s tím, že budeš pracovat prostě tam, kde to půjde a ne tam, kde bys přímo chtěl, protože budeš bez diplomu? Máš odvahu tomu čelit? Pokud ti dítě odpoví kladně s tím, že jde skutečně o jeho osobní rozhodnutí, bylo by lepší nechat je dělat, jak myslí a umožnit mu tak, aby získalo své vlastní zkušenosti. V opačném případě udělá dítě vše, aby ti vzdorovalo, a ty jsi musel reagovat.

     Rodiče mohou své dítě vést nebo mu dávat určitá doporučení, ale vždy jej musí nechat rozhodnout, jestli se chce jejich radami řídit či nikoli.

     Tvá jediná zodpovědnost jakožto rodiče však spočívá v tom, že své děti budeš milovat a vést je životem. To, co chce každá bytost na Zemi, je prožívat lásku. Právě po tom všichni zde na světě prahneme.

     Neexistuje jediný člověk, který by byl poslán na Zemi proto, aby byl zodpovědný za štěstí nebo neštěstí někoho jiného. Nejsi zodpovědný za štěstí za štěstí nebo neštěstí svého otce, ani své matky, svých dětí, přátel, svého okolí atd.

     Rozdílné postoje různých lidí způsobují tvé vibrace. Lidé jsou tak tvými průvodci, jež ti pomáhají si uvědomit, co se odehrává ve tvém nejhlubším nitru.

     Budeš mít pocit, že když změníš svůj způsob myšlení, změní se i lidé kolem tebe. Ne, lidé zůstávají stále stejní, avšak tím, jak jsi změnil svůj způsob myšlení, jsi jen zdůraznil jiný aspekt jich samých.

     Zde je výrok, jenž ti doporučuji opakovat v každé volné chvíli, než si prostuduješ příští kapitolu:

     Já sám jsem zodpovědný za svůj život, a proto také nechávám své bližní zodpovědné za jejich vlastní život.

               

     4. Láska a vlastnictví 

 

     Láska! Jak mocné slovo! Za posledních devatenáct let jsem pracovala s mnoha tisíci lidmi a každý z nich mě ujišťoval, že dokáže milovat: ti ostatní to podle nich neuměli.

     Jak se cítíš v tváři tvář tomuto prohlášení? Miluješ podle sebe své děti, svého partnera, své rodiče? Jsem si jista, že odpovíš kladně, avšak neexistuje přitom někde v tobě určitá nespokojenost? Možná máš nutkání říct: „Mám je rád, ale…zdá se mi, že mé vztahy se nepodobají tomu, jak bych si přál, aby vypadaly. Tolik bych si přál některé věci změnit!“

     To říká většina lidí. Lidé si začínají uvědomovat, že tato nespokojenost v nich přetrvává příliš dlouho, přičemž cítí, že někde jinde musí existovat něco lepšího. Velký zákon lásky je největším přírodním a duchovním zákonem. Přináší neuvěřitelné věci: vyžaduje to jen, abys je zavedl do svého života.

     Co je však skutečná láska, tedy láska prožívaná srdcem, nepodmíněná a totální?

     Láska znamená nechat ostatním veškerý prostor a veškerou svobodu. Znamená to rovněž dát sám sobě  svůj vlastní prostor a svou vlastní svobodu. Milovat, to je respektovat a přijímat to, co si ostatní přejí vykonávat ve svém životě. Láska znamená naučit se respektovat a přijímat tužby nebo názory jiných osob, i když s nimi nesouhlasíš a nechápeš je. Láska, to je také dávání a vedení bez očekávání.

 

     Moje poznámka: Apoštol Pavel píše ve svém prvním listu Korintským o tom, že láska je nejvyšším darem těmito slovy:

     Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, nikoho a nic si k sobě nepřipoutává, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatností, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.

     Kryon v Knize 1 sděluje na téma lásky tato slova:

     „Láska je nejmocnější síla v celém vesmíru. Je to pojivo, které spojuje systémy víry dohromady. Na rozdíl od náboženských doktrín, které naopak rozdělují. Lásku neoceňujete pro její sílu a nepoužíváte ji správně.

     Láska je síla! Vaše slova jsou nepřesná a nemohou tento koncept ani zdaleka vystihnout. Jiné pozemské jazyky mají mnoho druhů slov pro tuto energii. Láska není slovo nebo jen pocit. Je to zdroj síly! Je to energie. Můžete ji povolat, vypnout a zapnout, hromadit, posílat a zaměřovat mnoha způsoby. Je vždy k dispozici a nikdy vás nezklame. To je příslib vesmíru! Je to předivo, které prochází vším. Přinejmenším vám bylo uděleno povolení používat tento zdroj síly a rozumět mu.

 

     Ode dneška bude tvým úkolem v životě naučit se milovat svým srdcem, neboť specialita každého z nás je to, že milujeme jen hlavou. Jsem si jistá, že to víš, protože to dělají všichni.

     Domníváme se, že milovat znamená říkat druhým, co by „měli“ dělat. Pokoušíme se měnit druhé, aby se vyhnuli stejným chybám, které jsme udělali my, neboť si myslíme, že kdyby změnili svůj životní styl, jednání, myšlení či mluvení, že by se měli lépe. Ale pozor…to, co se děje v životě ostatních, se tě netýká. Jsi zde na Zemi kvůli svému vlastnímu vývoji a ne kvůli vývoji ostatních.

     Neustále analyzujeme a posuzujeme chování druhých, protože máme určitá očekávání, avšak to vše je pouhé přivlastňování: právě toto znamená milovat hlavou.  Skutečná láska znamená dávat nebo vést bez očekávání. Kolikrát člověk nedovedl správně milovat, kolikrát jsme si kladli otázku, co v našem životě nehraje!

 

     Moje poznání: Milovat hlavou znamená milovat rozumem, za pomoci našich smyslů. Milovat srdcem znamená milovat tak, jak nás miluje Bůh a naší andělé – bezpodmínečně, ať dělají druzí cokoliv.

 

     V knize je popsán příběh manželů. Manžel, velmi pracovně vytížený muž, projevil přání si zřídit u domu malou zahrádku. Vyslovil představu, že když nebude mít čas on, pomůže mu jeho 18 letý syn, který měl ale plno jiných zájmů. Nakonec mu to manželka rozmluvila a muž podlehl. Žena cítila celý večer uspokojení, ale později cítila, že má špatnou náladu, protože donutila manžela změnit názor.

     Její motivace je dobrá, pokud jej chce uchránit před spoustou zbytečné práce, jenže nerespektuje volbu svého partnera. Právě tomu říkáme být v hlavě. Nemiluje jej svým srdcem, protože by mu jinak řekla: „Pokud ti to, miláčku, udělá radost, tak si zahrádku udělej“. Kdyby potom manžel neměl dostatek času se o zahrádku starat, co by to změnilo v jejím životě? Milovat znamená přijímat touhy druhých, i když jim nerozumíme nebo s nimi nesouhlasíme. Jsem si jista, že ten muž by se zařídil tak, že se dostaví domů dříve, aby se mohl zabývat svoji zahrádkou. I když by ji později začal zanedbávat, pociťoval by uspokojení, že udělal aspoň něco, co chtěl.

     Začínáš rozumět tomu, co to znamená milovat? Měl bys však také jasně chápat rozdíl mezi pojmy „přijímat“ a „souhlasit“. Přijímat, to znamená konstatovat, že je zde určitá věc, zatímco souhlasit znamená být stejného názoru. Doopravdy milovat znamená být schopen přijímat, i když zde není souhlas. Ukazuje se, že právě to je pro člověka nejtěžší, protože naše pýcha nám stále brání uvažovat tímto způsobem.

     Je zjevné, že například pro rodiče není snadné vidět své dítě chycené do osidel drog. „Nemohu přijmout, aby můj syn bral drogy, není to pro něj v žádném ohledu dobré. Nesouhlasím s tím, nemá to žádný smysl.“ Chtěli bychom, aby byli všichni šťastní podle naší představy o štěstí. Pokud však má náš syn potřebu brát drogy, pak skrze ně potřebuje prožít určitou zkušenost. Není na rodičích, ani na nikom ve společnosti, aby jej odsuzoval, kritizoval nebo se pokoušel kontrolovat jeho život. Tato zodpovědnost je jeho právem. On se musí rozhodnout, kdy bude mít dost. Skončí s drogami, až se naučí to, co se skrze ně naučit měl. Potom on sám bude muset nést následky své volby.

     Nejkrásnější důkaz lásky by bylo mu říct: „Osobně s tím nesouhlasím, protože vím, že užívání drog s sebou nese rizika. Je to však tvůj život, tvá zodpovědnost; pokud se cítíš šťastný, nemohu s tím nic dělat, je to tvá volba. Je však důležité, abys věděl, že tvé rozhodnutí s sebou ponese určité následky, s nimiž se budeš muset vypořádat. Uvažoval jsi nad důsledky toho, co děláš?“ Tímto postojem bude mladý člověk respektovat své rodiče mnohem více. Dávat druhým prostor znamená respektovat jejich životní volbu, respektovat jejich životní styl.

 

     Je nanejvýš důležité rozlišovat mezi pojmy být a mít. „Milovat“ znamená nechat ostatní „být“ tak, jak chtějí, a nedávat jim všechno to, co by chtěli „mít“. Pokud se děti rozhodnou mít dlouhé vlasy, skončit se studii, jíst nebo myslet odlišným způsobem, bude to jejich volba.

     Pracuji s tímto pojmem lásky již několik let a neustále každý týden vidím zázraky. Je to fantastické. Jakmile lidé začnou uvádět tento pojem do svého života, výsledky jsou obdivuhodné. Láska má moc přinést všem ty nejblahodárnější změny.

     Doporučuji vyučovat tento pojem lásky vaše děti od nejútlejšího věku.

     Řekne-li dítě rodičům nebo muž ženě něco skutečně nesmyslného, přičemž úmysl však není skutečný, bude to pouze za účelem toho druhého manipulovat. Pokud dokážeme odpovědět slovy: „Poslyš, je-li to skutečně to, co chceš udělat, a pokud si myslíš, že tě to udělá šťastným, tak to udělej.“ Ujišťuji tě, že to danou osobu povede k zamýšlení a je docela možné, že se za několik okamžiků vrátí se slovy: „Víš, změnil jsem svůj názor – to není to, co chci opravdu udělat.“ To je ukázka toho, co dokáže láska.

     Je velmi důležité správně pochopit pojem „životního prostoru“. Někteří lidé jsou ve svém štěstí zcela závislí na druhých. V takovém případě je na tobě, abys to viděl. Musíš se projevit a vyhnout se tak tomu, že lidé budou zasahovat do tvého prostoru.

     Zde je příklad manžela, který telefonuje manželce, že je dnes ve formě a tak se rozhodl, že ji vezme do hezké restaurace. Večer probíhá dobře a muž zaplatí ženě to nejlepší jídlo. Žena to akceptovala, aby udělala manželovi radost. Na sklonku večera by se chtěl po návratu domů manžel milovat se svou manželkou. Ona však nemá na to  chuť, a je to její právo. Vidíš…. očekávání vyúsťují častěji než kdy jindy ve zklamání.

     Zde je příklad, jak by měla situace vypadat, kdyby muž ženu miloval srdcem: „Miláčku, mám chuť ti udělat radost, co by ti ji udělalo?“ Žena by možná dala přednost klidnému večeru plnému něhy a laskání. Kdyby muž chtěl za každou cenu někam jít, bylo by lepší, kdyby řekl: „Drahá mám chuť oslavovat, nechtěla bys mě večer doprovodit do města?“ Manželka by popřemýšlela a rozhodla by se, jestli jej chce doprovázet, a on by v sobě neživil žádná očekávání. Vidíš, že s větší jasnosti v řeči se lze vyhnout mnohému nedorozumění.

     Právě to je důvodem, proč dochází k tolika problémům ve vztazích mezi partnery, mezi rodiči a dětmi. Nic není jasné, komunikace je nulová a všude vládnou jen sklony k manipulaci a vlastnictví. Přijmi myšlenku, že na světě není nikdo, kdo by měl být zodpovědný za štěstí jiných.

     Je velmi důležité nikdy neočekávat, že tě někdo druhý udělá šťastným.        

     Bylo by z tvé strany mnohem rozumnější naučit se svého partnera milovat takového, jaký je, a přijmout to, jakým způsobem si zvolil žít. Pokud dojde k rozchodu, protože každý chce jít svou cestou, tento rozchod by měl být harmonický, to znamená, že oba partneři budou s rozvodem souhlasit a budou přesvědčeni, že je to ta nejlepší volba. Pokud se nějaký pár rozejde s neshodami, protože se nemohli navzájem přijmout ani snést, pak je takový rozchod jenom útěkem a někdy později budou muset čelit stejným problémům. Ze žádné situace nelze utéct! Dokud člověk opomíjí milovat druhé, opakují se stále stejné situace.           

     Pokud máš chuť někoho překvapit a něco mu koupit, měl by sis uvědomit, že radost děláš především sobě. Ty máš to potěšení chodit po obchodech, vybírat dárek a zabalit jej.

     Pokud ti nějaký člověk vypráví o svých plánech, pak to znamená, že se pro něco rozhodl a ve jménu tohoto rozhodnutí prožije určité zkušenosti. Nezbývá ti než akceptovat situaci takovou, jaká je, zvláště pokud daná osoba není zvědavá na tvůj názor.  Můžeš se jí zeptat: „Nechceš, abych ti řekl svůj názor o tom, co ses rozhodl udělat?“ Jestliže nechce, své mínění jí neříkej, protože se tě to netýká – je to koneckonců její život. Tvou záležitostí se to stává pouze v okamžiku, kdy volba druhého zasáhne do tvého prostoru.

     Tvé vztahy budou mnohem harmoničtější, když se naučíš milovat. Nejen, že bys měl přijímat druhé, ale měl bys rovněž přijmout sebe sama, jak jsi, bez vůle se měnit, s výjimkou situací, kdy pro tebe není něco dobré. Potřebuješ procházet zkušenostmi jako každý z nás. Důsledky vyplývají z tvých rozhodnutí a toho, co si vybereš, a záleží jen na tobě, zda se chceš učit.

     Sklízíš-li jen to, co jsi zasel, proč tedy nezasívat lásku, abys ji sklízel tolik, kolik chceš? Pokud chceš tedy dostávat lásku, měl bys nejprve nějakou zasít, než se z ní budeš moci těšit.

     Láska má velkou léčebnou moc, láska vibruje. Když jsi naplněný láskou, tyto vibrace z tebe vyzařují tak silně, že se lidé cítí ve tvé přítomnosti dobře a v tom okamžiku se společně s tebou mění. Budeš mít pocit, že všichni se společně s tebou mění, bude to však pouze výsledek tvých vibrací.

     Čím více se učíš milovat sám sebe, tím více malých vítězství dosahuješ, a tím se vše stává snazší. Nezapomeň, že když někoho soudíš a kritizuješ, pak jako by to znamenalo, že „ty jsi Bůh a druhý jím není“. Každá bytost, i ten největší zločinec, se narodil, aby miloval a sám byl milován. Na světě neexistují zlí lidé; existují jen lidé trpící.

     Když se naučíš milovat druhé a sebe sama, sklidíš ohromné množství lásky.

     Cvičení pro tuto kapitolu spočívá v nalezení situace, v níž si budeš muset položit následující otázku: „Co by mě učinilo šťastným?“

     Udělej radost sám sobě, udělej to, co by tě učinilo skutečně šťastným. Potom zkus najít podobnou situaci, v níž se tentokrát bude jednat o nějakou jinou osobu. Zeptej se jí: „Co by tě učinilo šťastnou?“ Pak upřesni možnosti, které můžeš poskytnout.

     Zde je tvůj výrok:

     Ctím a přijímám přání a

     názory druhých, i když s nimi nesouhlasím,

     nebo je dokonce nechápu. Proto

     dostávám stále více lásky.                                                                                                                                        

    

     5. Velký zákon příčiny a následku 

 

     Zákon příčiny a následku je stejný jako fyzikální zákon „akce a reakce“, který znamená „sklízíš to, co jsi zasel!“ Nazýváme jej také „bumerangem“, protože vše, co uděláš, se k tobě vrátí. Je to mocný zákon, který by člověk neměl opomíjet.  Pomůže ti stát se pánem svého osudu.   

     Nikdy neexistuje příčina bez důsledků, protože příčina vede k důsledku. Tento velký zákon náleží do fyzického, psychického, mentálního, kosmického a duchovního světa, je nezměnitelný. Důsledkům svého jednání neunikneš. Vše co dnes sklízíš, bylo zaseto tvými vědomými a nevědomými myšlenkami.

     Láká tě odjet na rok a cestovat po světě? Domníváš-li se, že teď se to nehodí, že není čas ani nemáš dostatek peněz, pak sklízíš právě toto – zůstáváš tam, kde jsi.

     Uvažovat stylem „nemohu, nejsem toho schopen“, je nejlepší způsob, jak se vyhnout úspěchu!

     Velký zákon příčiny a následku platí pro všechny bytosti na zemi. Být schopný rozpoznat důsledek vyvolaný určitou příčinou, je znamením velké moudrosti.   

     Chceš-li změnit důsledky a reakce ve svém životě, nezbude ti nic jiného než změnit příčiny. Podívej se, co sklízíš, ohlédni se zpět, co jsi zasel, a nevyhnutelně objevíš příčinu.

     Jestliže se některé situace pravidelně opakují, ať už v nich nemůžeš cokoli pochopit, přijmi myšlenku, že tuto sklizeň jsi velmi pravidelně zaséval ty sám již ve svém útlém dětství (nebo v minulých životech). Zřejmě ses jako velmi mladý rozhodl vzbuzovat soucit nad sebou samým a právě to dnes nadále sklízíš.

     Není nutné se vracet  kvůli pochopení tak daleko. Počínaje dneškem můžeš obrátit list nad svou minulostí a začít nový život. Budeš moci měnit důsledky ve svém životě tím, že změníš právě teď příčiny, chceš-li. Tvé rozhodnutí je tvým právem. Rozhodneš-li se, že počínaje tímto okamžikem chceš sklízet lásku, budeš moci začít zasívat ji, kdykoli a kdekoli budeš. Na minulost zapomeň: jsou to jen zkušenosti.

     Zasívej to, co si přeješ sklízet. Přeješ-li si žít v hojnosti, začni uvažovat v pojmech hojnosti. Měj v úmyslu být bohatý a mít tolik peněz, kolik potřebuješ.  Jak se nyní budeš chovat? Půjdeš do malé restaurace třetí cenové skupiny, nebo si raději zajdeš do té drahé? Zvolíš-li tu luxusnější, pak je to přesně to, co musíš udělat! Jistě zvoláš, že nemáš peníze a pokud to uděláš, nezbude ti na nájem. Uvědomuješ si v těchto slovech příčinu, kterou dáváš do pohybu? Právě jsi namítl, že nebudeš mít peníze na zaplacení nájmu, a to je přesně to, co se ti stane. Musíš se neustále programovat prohlašování, jako je tento: „Jsem bohatý, ve všem mám hojnost; nevím, kde se vezme, ale toto velké univerzální bohatství je zde pro mě.

      Není nutno zacházet do extrému. Začni malými výtvory s přesným vědomím, čeho chceš dosáhnout, a budeš tak připraven přejít k činům.

     Představuješ si tedy, co chceš mít, začínáš uskutečňovat své činy a možná to tedy i sklidíš. Tato „sklizeň“ však nepřichází vždy okamžitě.  Z tohoto důvodu je nezbytnou vlastností každého člověka vytrvalost.    

     Cvičení v této kapitole spočívá ve vytvoření seznamu věcí, které bys chtěl „sklízet“ , ať už zítra, příští týden nebo až příští rok.  Neexistuje nic příliš „příliš“ krásného. Jsi bez hranic, protože vše, co existuje na Zemi, bylo stvořeno pro každého z nás. Napiš tedy, co chceš sklízet, a pusť se hned do díla.      

 

     Výrok, který je vhodné co nejčastěji opakovat:

     Od nynějška zasévám

     a sklízím svými myšlenkami, slovy,

     a skutky pouze to, co je

     pro mě dobré.

                                                                                                                                                                                                        

     6. Přetnout pouta a odpouštět

 

     Pouty mám na mysli neviditelné vazby utvořené od tvého narození. Vytvořily se tvými reakcemi na autority kolem tebe: otce, matku, staršího bratra či sestru, dědečka, babičku, strýce, tetičku, opatrovnici, sousedku, učitele, profesora atd. I ta nejmenší věc, kterou jsi ze způsobu bytí těchto osob odmítl přijmout (ANO – s odsudkem, nebo přijal za své), vytvořila neviditelnou vazbu s každým z nich.

     Od narození do sedmého roku věku má dítě zvířecí instinkt. (ANO) Neuvažuje a přijímá věci takové, jaké jsou mu představovány, jako to dělá zvíře. I když však u dítěte má přednost instinkt, jeho vědomý stav mu přesto umožňuje rozhodovat se.

     Prvním tvým životním rozhodnutím byla volba tvých rodičů. Tím, že sis je zvolil, jsi se zavázal, že je budeš milovat takové, jací jsou.  Od narození bys byl však rád změnil jejich některé charakterové rysy, protože ti vadila určitá část jejich životního stylu. Každé chování, které jsi nepřijal (s odsudkem), vytvořilo určitou vazbu a toto jasně přítomné neviditelné pouto mezi vámi způsobuje vnitřní podráždění. Nachází se zde právě proto, aby tě upozornilo, že jsi přesně tím, co se ti nelíbí u tvých rodičů.

     Tento nepřijatý postoj se později dále opakuje ve tvém životě. Zde je několik příkladů: tvůj otec byl velmi uzavřený; nikdy nevyjadřoval své city, stahoval se do svého kouta a raději s nikým příliš nemluvil. Rozhovory jste spolu prakticky nevedli a nikdy nedovedl vyjádřit svou lásku k tobě. Tím, že jsi tento postoj nepřijal, se necháváš zaplavovat frustrací. Podívej se nyní sám na sebe. Odhaluješ lidem své nitro? Říkáš skutečně to, co si myslíš, když mluvíš, nebo říkáš to, co chce tvé okolí slyšet? Vidíš? Jsi úplně stejný.

     Starala se tvá matka příliš o tvé věci? Omezovala tě ve tvém prostoru? Přehnaně tě chránila a říkala ti, co máš dělat? Bylo to podle tebe příliš, bylo to nepřijatelné…podívej se však, co děláš nyní ty sám. Totéž! Pokud pochybuješ, že jsi takový, zeptej se svých bližních, jak tě vnímají. Nebudou se moci udržet, aby ti neřekli, že jsi dokonalým obrazem své matky…

     Pokud jsi odmítal autoritu svého otce, nyní jsi ji sám získal. Vyjadřuješ ji možná jinak, ale rozhodně je v tobě.

Byla tvá matka posedlá chorobným uklízením? Jak je to dnes s tebou, necháváš se vyvést z míry nepořádkem nebo špínou? Pak jsi úplně stejný jako ona.

     Dokud se budeš vědomě či nevědomě snažit být někým jiným, abys unikl před podobností s lidmi, kteří tě ovlivnili, nikdy nedosáhneš vnitřního míru. Tvé osobní cíle budou jen shlukem zmatených úmyslů a tvůj život na Zemi se scvrkne na pouhé pomatení.

     Nejhůře se přijímá situace, která v sobě obsahuje násilí. Pokud jsi nepřijal, že tě bili, s přesvědčením, že se k tobě chovají nespravedlivě nebo že je na tobě pácháno násilí, měl bys za každou cenu přetnout tuto vazbu, než tě zaplaví jed. Možná jsi nikdy neměl potřebu vyjadřovat se násilně, ale pokud pohlédneš do hloubi své duše, pravděpodobně tam najdeš nějakou formu násilí připravenou vybuchnout hned, jak se k tomu naskytne vhodná příležitost. Jednou tak možná uděláš něco, čeho budeš později litovat.

     Možná se pokoušíš všechno v sobě zadržet, avšak tento vnitřní boj se protáhne na celou věčnost a ty budeš jen jeho obětí. Jediný způsob, jak z tohoto boje vyjít jako vítěz, je tuto vazbu přetnout.

     Všimni si, že vše, co jsi nepřijal, se ve tvém životě pravidelně opakuje. Tak k sobě přitahuješ osoby (nadřízeného, partnera, děti, přátele atd.), kteří tě neustále obtěžují svým chováním. Navíc se to stále opakuje dokola, dokud nepochopíš, že někde existuje vazba, kterou jsi nepřetnul. Uvědom si, že vše, co se ti děje, je zde právě proto, aby ses něčemu naučil.

 

     Moje poznámka: Vazby, které nám vznikly k různým bytostem, ale také k různým věcem a místům, si můžeme představit jako „šňůry připoutanosti“ a jsou viditelné pro jasnovidné bytosti a bytosti z duchovního světa. Jsou také zapsány do akášických záznamů. Mají povahu energetické informace.

   

     Měl by ses naučit milovat druhé navzdory lhostejnosti, navzdory násilí, navzdory přílišné ochraně a navzdory odmítání. Pokud ses ve svém mládí cítil odmítán a cítil jsi, že by se tvé okolí snadno obešlo bez tebe, že tě tví bližní nepřijímali, že tě nemilovali, pak budeš odmítání prožívat celý život. Budeš se stále cítit odmítán lidmi kolem sebe. Právě proto je nutné, abys přeťal všechny své vazby, neboť tak umožníš sám sobě postupovat ve svém vývoji.

     Jsi-li dnes rodičem, jak se chováš ke svým dětem? Hubuješ je, káráš je, ukládáš jim tresty a říkáš jim tak trochu urážlivé věci?  Je to z lásky, že? Máš je rád, ale oni tě musí chápat.  Často vidíme rodiče, jak ztrácejí trpělivost, což je jednoduše proto, že k výchově nepřistupují správným způsobem. Nemilují svým srdcem, stejně jako se ani jejich rodiče nenaučili je milovat srdcem. Aby se ti podařilo přetnout vazbu se svými rodiči a stát se konečně sebou samým, měl bys přijmout, že tví rodiče nebo lidé, kteří je představovali, dělali, co bylo v jejich silách, a to nejlépe, jak dovedli. Milovali tě nejvroucněji, jak dokázali, a nemohli ti dát více, protože to byla jediná forma lásky, kterou je naučili jejich rodiče.

     Kritičtí rodiče jsou ti, kteří mají se svými dětmi příliš velké plány. V jejich očích stojí děti nad nimi. Nemohou tedy snést vidět je dělat něco napůl, protože příliš doufají, živí v sobě příliš očekávání. Přesto stojí za každou jejich kritikou láska, protože považují své děti za někoho, kdo umí věci dobře řešit.

     Mnoho rodičů udělá všechno pro to, aby uchránilo své děti od stejného osudu, jaký měli oni. Pokorný člověk, spíše slabý, při nepřízních osudu bude proti svým dětem používat násilí, aby se staly silnými a necitelnými tak, jak by si přál být on. Dělá to z lásky, že?  Používá proti svým dětem často násilí jednoduše proto, že nemá rád vlastní život, život rezignovaného člověka. Touž situaci dobře ilustruje matka mající přílišné požadavky na svou dceru. Bude požadovat naprostý úspěch ve všem, co její dcera podnikne, aby jí zajistila lepší život, než byl ten její.

     Většina rodičů si přeje, aby jejich děti měly více než oni, nebo aby se stali „lepšími“ než oni, a tak se rodí velká nerealistická očekávání. Jakákoli přílišná ochrana nebo přehnaná přísnost vůči dětem je projevem velké vlastnické lásky. Čím více se bojíme, tím více milujeme hlavou.

     Vzpomeň si na definici lásky: milovat znamená přijímat, i když nechápeš, a dokonce i když nesouhlasíš. Na světě není jediné dítě, které by naprosto přijímalo pojetí lásky svých rodičů, protože každý člověk je jedinečný.

     Ty máš možnost se naučit, že existuje mnohem ušlechtilejší a mnohem vznešenější forma lásky než láska vlastnická.

     Shromáždíš-li vše, co bys rád změnil u svých rodičů, vzpomeneš-li si na všechny neshody a vyslovené výtky, pak shledáš, že v průběhu let dosáhlo tvé pouto nezměrné síly. Jak budeš postupně nalézat lásku, která stála za každým činem, za každým slovem, budeš kousek po kousku toto pouto přesekávat až do dne, kdy budeš vůči svým bližním přetékat láskou. Spatříš je v jiném světle a uvědomíš si, jak tě měli rádi.

     Abys zpřetrhal onu vazbu, nemusíš rodiče pochopit; to by znamenalo řešit věc hlavou. Stačí prožít láskyplný pocit, který vůči tobě daná osoba tehdy chovala. Tento pocit se nachází ve tvém nitru (ve tvém vědomí – ve vzpomínkách), ne v tvé hlavě. Nech rozum stranou a otevři své srdce, poněvadž se musíš dostat za uvažování typu: „To je pravda, neměli jednoduchý život. Měli velkou rodinu a byli chudí. Maminka zažívala těžké chvíle.“ Člověk tak rád používá svou hlavu, že kvůli tomu zapomíná na své srdce. Když skutečně přijmeš, nakolik tě tví rodiče měli rádi (byť jen třeba hlavou), pocítíš ohromnou vlnu lásky.

     Budeš-li nadále chovat nevraživost vůči svým rodičům nebo proti někomu jinému, pak to znamená, že tě ovládá pýcha. Odmítáš něco přijmout a jistě se domníváš, že vše je nespravedlivé a nesmyslné. Uvědom si však, že cena, kterou za to platíš, je velmi vysoká; stále tak k sobě přitahuješ tytéž situace. Platíš za to přílišnou cenu ve svých vztazích, v lásce, kterou dostáváš, či ve svém štěstí a zdraví. Tvé tělo a tvé nadvědomí (NE, správně tvoje Vyšší Já) ti nepřestanou vysílat signály, že nyní děláš věci proti zákonům lásky. Vyvléct se z toho nemůžeš, to si ani nepokoušej představit.

     Jediným řešením je odpuštění. Nejdříve požádej o odpuštění pro sebe za to, že jsi danou osobu soudil, a potom této osobě odpusť to, co jsi jí vytýkal. Měl bys ji požádat o odpuštění, že ses na ni zlobil a že jsi neviděl, jak tě ve skutečnosti miluje. To vše udělej ve svém srdci. Pokud si myslíš, že jsi to udělal skutečně ve svém srdci, je nutné jít za touto osobou a říct jí to. Sděl jí, co jsi prožil (aniž by bylo nutné zacházet do všech detailů). „Prosím tě za odpuštění za to, že jsem neviděl, do jaké míry jsi mě měl rád. Zdál ses mi příliš …..

     Pokud již není taková osoba na tomto světě, odeber se na nějaké klidné místo a udělej si pohodlí. Uvolni všechny části svého těla. Až budeš skutečně uvolněný, představ si sám sebe s touto osobou v nějaké místnosti. Hovoř s ní, popiš jí, co pociťuješ a požádej ji o odpuštění. I když tělo této osoby nebudeš fyzicky vnímat, její duše tam bude s tebou.

     Uvědom si, co zažíváš, co pociťuješ, když s touto osobou hovoříš. Vyjadřuješ se tak, aby ses naučil milovat ty ji, nebo naopak aby pochopila ona tebe? Vyjádřit se, to znamená: projevit to, co pociťuješ, co vychází z tvého nitra. Jestli to ten druhý chápe nebo zda souhlasí, či nikoliv, to není vůbec důležité. Děláš to pro sebe – aby ses osvobodil, ne pro druhého. Pokud váháš ze strachu, že někoho zraníš, budeš druhým pro smích nebo že budeš nepochopen, pak je to znamením, že opět vítězí tvá pýcha. A vida, opět v celé záležitosti trestáš jen sám sebe. Přeješ si osvobodit se, nebo ne?

     Seber odvahu. Zhodnoť určitou situaci, jeden den s nadhledem, a možná se ti nakonec podaří zpřetrhat všechny vazby.  

     Jeden druh vazby, se kterou se často setkáváme, je vazba týkající se postoje k penězům. U našich rodičů měly peníze přílišnou důležitost, bylo nutno šetřit. Štěstí záviselo jen na hmotných statcích. Peníze byly synonymem pro bezpečí, takže abys zajistil své štěstí, byl jsi nucen dobře hospodařit. Tvoji rodiče tedy chtějí, abys měl dost peněz, protože tě chtějí vidět šťastného. To je jejich pojetí lásky. Máš-li tudíž sklony na vše dávat peníze stranou nebo za vše utrácet, je to pravděpodobně reakce na postoj tvých rodičů.

     Vidíš, že v každé situaci vždy existuje prostředek, jak si uvědomit, že v hloubi duše tě tví rodiče milovali. Podle velkých přírodních zákonů je pro rodiče nemožné své děti nemilovat, tak jak je pro děti nemožné nemilovat své rodiče. Tato láska je pro tvé rodiče tak cenná! Oni jsou zcela prvním rozhodnutím tvé duše, ještě než sestoupíš na zem. Tvá duše už věděla, co se vedle nich naučíš. Štěstí, které pocítíš, jakmile přetneš veškeré vazby, jakmile se naučíš milovat své rodiče a ctít je, odpouštět sám sobě a požádat je o odpuštění, bude nezměrné. Budeš se cítit tak volný, že budeš mít pocit, že jsi odhodil nějaké obrovské závaží.

     Pokud tvá nevraživost přerostla až v nenávist, pak je přímo nezbytné to nějak vyřešit. Nenávist představuje nejdestruktivnější stránku člověka. Nenávist na sebe váže tolik energie jako láska, ale neléčí, nýbrž ničí. Prožitek nenávisti vyvolává velmi vážné nemoci a časem ničí svého pána. Pouto vyvolané nenávistí je natolik silné, že úsilí na jeho přetržení musí být usilovnější a vytrvalejší.

    Cvičení: Pokud máš z období prvních sedmi let svého života jen málo vzpomínek, napiš si seznam lidí, kteří dohlíželi na tvou výchovu, a uvědom si, co ti na nich vadilo v období tvého dospívání. Najdeš přesně stejné věci, které ti vadily i před sedmým rokem.

 

     Výrok, který je vhodné co nejčastěji opakovat:

     Odpouštím všem, které jsem soudil,

     a osvobozuji se z pout, která

     mi zabraňovala žít v harmonii.

     Miluji čím dál více svým srdcem.                                                

 

     Pokud existuje osoba, ke které máš obzvláště problémy pociťovat lásku, zde je výrok, který ti pomůže více otevřít své srdce:

     Plně v duchu odpouštím (jméno osoby)

     ve věci… (problematické chování) a přeji

     jí pouze dobro. Proto

     odpouštím i sám sobě kvůli

     témuž chování (protože jsem se stal přesně tím, co jsem odsuzoval).

 

     7. Víra a modlitba

 

     Co je to vlastně víra? Mnoho lidí si plete víru a důvěru. Důvěřovat znamená pokládat za pravdivé.

Myslíš-li si, že máš pravdu, pak tuto pravdu žij, pokud je pro tebe dobrá, a šiř ji kolem sebe. Ať ji ten, kdo s ní souhlasí, přijme, a ten, kdo ji odmítá, se jí neřídí. Pravda a důvěra se mění. Každý má svou pravdu a svou důvěru.

     Víra je něco mnohem hlubšího. Písma ji definují takto: „jistota ve věci, ve které doufáme, a patrnost věcí, které nejsou vidět“. Když jsi motivován vírou, máš jistotu, že dostaneš to, co si přeješ. Právě to odlišuje víru od důvěry.

     Ježíš přišel na Zemi, aby vyučoval lásku a víru, a je nejvyšší čas začít jeho učení uskutečňovat. Uběhlo zhruba dva tisíce let, než lidé začali Ježíše chápat a věřit v jeho moc. Mít víru znamená věřit s neotřesitelnou důvěrou v přítomnost Boha (správněji boha) v sobě. Učili nás modlit se slovy: „Můj Bože, pomoz mi.“ Pokud to takto formulujeme, obracíme se k Bohu v našem nitru. Pokud myslíš na Boha jako na nějakou vzdálenou entitu, která se má starat o celý svět, bude pro tebe těžké uvěřit, že tvé modlitby budou vyslyšeny.

 

     Moje poznámka: V knihách „Hovory s Bohem“ Bůh autorovi N.D.Walschovi sděluje, že lidské tělo je součástí Božího těla. Božím tělem je přitom celé Stvoření a vše je ve hmotné podobě stvořeno ze stejných látek – chemických prvků. Naše lidská duše je součástí Boží duše, je individualizovanou částí Boží duše. Duše je energie a nemá přesné ohraničení.

   Bůh zde říká: „Bůh je všechno a Bůh se stává vším. Neexistuje nic, co Bůh není, a všechno, co Bůh prožívá, prožívá skrze vás“ Ve své nejčistší formě jsem Absolutní bytí. Jsem naprosto všechno, a proto nechci a nepotřebuji vůbec nic.

     Jsem s vámi pořád. Jsem s vámi až do konce času. Vaše spojení se mnou je úplné – vždycky bylo, vždycky je a vždycky bude.“

     Moje poznání: Duše představuje energetický obal, který je trvalou částí naší trojjedinosti, spolu s myslí a hmotným tělem. Středobodem duše je naše Vyšší Já – duch – Božská jiskra – odloučená Boží částečka – bůh. Součástí duše je informační pole podvědomí, vědomí a nadvědomí, aura, čakry, akášický záznam, karmický plán, karmické mezníky, životní cíle. Naše Vyšší Já je vždy součástí duše, není od ní odděleno.

     Vzhledem k obrovskému rozdílu mezi silou a moci Boha Stvořitele a silou a moci každého jednotlivého Vyššího Já, je správnější pojmenování Vyššího Já jako boha.

 

      Jestliže uznáš přítomnost svého vlastního vnitřního Boha (správněji boha), to znamená (částečku) onoho velkého Boha Otce, který žije ve tvém srdci a v srdci všech, kteří jsou kolem tebe, když pohlížíš na sebe sama jako na živoucí projev Boha a když této velké síle ve svém nitru věříš, můžeš k sobě přitáhnout vše, co si přeješ.  Takovou moc má víra.

     Když má člověk víru, je přesvědčen, že dostane to, co si přeje. Lidé často provádějí cvičení víry, aniž by si jich byli vědomi.

     Stejným způsobem můžeš získat vše, po čem toužíš; jednou o to požádáš s vědomím, že výsledek je již zde. (ANO) Jestliže o něco žádáš vícekrát než jednou, pak to znamená, že si nejsi jist, že to dostaneš. (NE) Díky této úžasné schopnosti svého nitra můžeš získat vše, po čem toužíš. (NE) Je pouze potřeba, abys ji poskytnul čas potřebný k tomu, aby se touhy projevily. (NE) Pokud formuluješ obecné tvrzení, do něhož nevložíš potřebnou energii, pouze se modlíš (NE, každá myšlenka je tvůrčí); pokud si toto tvrzení navíc vizualizuješ, pak věříš a cítíš, že je to pro tebe – modlíš se s vírou. (ANO) Představ si výsledek, po němž toužíš, spatřuj v obrazech to, co si přeješ, a dostaneš to. (ANO)

     Vše je již zde: to je naše božské dědictví! Stačí totiž jen o cokoli požádat! Bůh ti udělil svobodné rozhodování, to znamená, že tě nechává vést svůj život tak, jak ty sám zamýšlíš. Máš právo žádat o vše, co si v životě přeješ kromě toho, co patří druhým. V tom případě žádej o něco podobného, protože vesmír je dostatečně štědrý, aby naplnil potřeby každého. (ANO, celý odstavec.)

     Jsou nás miliony, kteří se těšíme blahodárnému působení slunce, vzduchu nebo elektrické energie a všeho je dost pro všechny. Tento velký zákon hojnosti se vztahuje na vše, co existuje. Náleží nám vše, co může člověk „mít“ nebo čím může „být“. Je pouze potřeba o tyto nádherné věci požádat. Nic se neboj, nesebereš nic druhým, neboť božské dědictví je univerzální. (ANO, celý odstavec.)

     Víra nevychází z hlavy, vychází z tvého nadvědomí (NE, vychází z mysli), které tě spojuje s Bohem. Představíš-li si Boha jako velké Slunce, pak víra představuje sluneční paprsek, který tě s Bohem spojuje. Na rozdíl od rozumového uvažování víra přijímá věci, aniž by se ptala jak a proč. Když máme víru, máme jistotu; víme, že to co si přejeme, je již zde, a že tak v životě můžeme přivolat cokoli. Veškerá tvorba, všechna velká díla byla vytvořena díky víře. Ten, kdo chce vidět, než začne věřit, víru nemá. (ANO, celý odstavec.)
     Pokaždé, když si řekneš: „Až budu mít to či ono, budu šťastný, budu moci jednat“, pak ti chybí víra. S vírou nejdříve „jsi“ a pak „máš“. Ty rozhoduješ, co by tě učinilo šťastným (čím bys chtěl být), v důsledku toho jednáš určitým způsobem a máš jistotu, že to k sobě přivoláš (co bys chtěl mít).

     Možná se domníváš, že je snadné věřit, že až se probudíš, vyjde slunce. Považuješ tyto události za přirozené? Přitáhnout k sobě to, co si v životě přeješ, je přirozené úplně stejně. Máš stejnou moc (NE, správně přiměřenou moc) jako Bůh, protože jsi jeho projevem.

     Vše co existuje ve viditelném světě, nejdříve vzniklo ve světě neviditelném. Ať už je to velký hotel, letadlo či šaty, které nosíš, vše nabylo tvaru v něčí myšlence, než se to stalo realitou.

     Nelze myslet na něco, co neexistuje, protože myšlenka je spojena s velkou univerzální myslí, stejně jako jsou propojeny buňky lidského těla. Ve viditelném světě si nelze představovat něco, co již není naplánováno ve světě neviditelném. U tebe jde nyní o to, abys to k sobě přitáhl svými myšlenkami a činy. Každá myšlenka se utváří v neviditelném světě (NE, utváří se v mysli); čím více na ni myslíš (NE, správně na něco myslíš), tím více do ní vkládáš energie v oblasti pociťovaného, tím více ji živíš a tím spíše se zkonkretizuje v hmotném, viditelném světě. Takto se tvoří takzvaný elementál. (ANO)                                                                                                                                                                                                           

     Tím, jak živíš představu, kterou jsi vytvořil v myšlenkách, se setkáš se správnými osobami, zvolíš si činnost, kterou je třeba vykonat, či nalezneš vhodné místo, abys tuto myšlenku zhmotnil. (ANO) Vidíš…jestliže jsi k sobě přitáhl věci, které pro tebe nebyly dobré, znamená to, že jsi je již před tím stvořil v neviditelném světě. (NE, může to být stvořeno jinou entitou a pak to existuje jako myšlenková předloha.) Používej proto svou víru, abys vyvolal dobré věci; je jich obrovská zásoba, dostatečná pro nás všechny. Záleží, jen  na tobě, aby sis vzal svůj díl.

     Neztrácej už ani okamžik a začni využívat tuto obrovskou sílu, která je v tobě ukryta; zkus v sobě rozvinout víru. Začneš-li tvořit příjemné věci (myšlenkou, slovem a činem), ve tvém životě dojde k určitému přelomu, budeš šťastnější a budeš sdílet své štěstí s ostatními. Nelze dát druhým, co člověk sám nemá.

     Jsi-li pln pochybnosti, strachu a starostí, nebudeš moci učinit šťastným ani nikoho jiného. Začni myslet na sebe, přitahuj k sobě příjemné věci a automaticky je budeš zasívat i kolem sebe.

     Když budeš mít víru v sebe, budeš ji mít o to více i v ostatní, což bude nádherné. Již se nenecháš ovlivňovat lidmi, kterým se život zdá strašný, neboť si uvědomíš, že vše se odehrává ve tvém nitru. Všichni, kdo mají dostatečnou víru, budou moci přečkat těžké chvíle a zažijí blížící se dobu lásky.

     Nepotřebuješ shromažďovat bohatství na dny svého stáří, ani se upisovat pojišťovnám. Důležité je vést příjemný život, být obklopen krásou a mít uspokojené své potřeby. Vzdáním díků za to, co dostáváš každý den, přičemž budeš žít jeden den naráz, si budeš dále opatřovat vše, co potřebuješ.

     Pro ukončení této kapitoly přejdi k činům a učiň nějaký akt víry, ať už je jakýkoli. Vyber si něco, co sis vždy přál dostat, co tě naplňovalo štěstím, a rozhodni se, že máš veškerou potřebnou sílu na to, abys to k sobě přitáhl.

     Realita, v níž žijeme, funguje tak, že něčím „jsi“ než to „máš“. (NE) Nejdříve bys měl být šťastný, potom v tomto směru učinit nějaké kroky a nakonec mít to, po čem toužíš.

     Jakmile přejdeš k činům, opakuj co nejčastěji výrok:

    Věřím v nezměrné boží bohatství,

    které je ve mně, a čerpám z něj kdykoli

    a kdekoli vše, co potřebuji.

 

     8. Energie

 

     Jistý odborník z Kalifornie, který v této oblasti provádí několik let pokusy, prohlásil, že v lidském těle je dostatek energie k tomu, aby elektřinou zásobovalo město, jako je Montreal nebo New York, po celý jeden měsíc. (NE, to je nesprávné tvrzení.)

     Jistě se mnou budeš souhlasit, když ti řeknu, že motivace a uspokojení z toho, co máme rádi, automaticky vytváří zvýšení hladiny energie člověka. Tato energie pak usnadňuje uskutečnění a splnění jakýchkoli našich plánů.

     Nemáš-li dost energie, je to signálem tvého těla a tvého nadvědomí (NE, správně je to jen signál „moudrosti těla – innate.), jež tě upozorňuje, že nyní jednáš, myslíš a žiješ nesprávným způsobem, a v důsledku toho ti chybí životní síla a motivace.

     Nedostatek vitality může být rovněž způsoben používáním tvé energie neadekvátním způsobem. Fyzické tělo je obklopeno dalším, subtilním neviditelným tělem, jemuž se říká energetické nebo životní tělo. (ANO) Toto životní tělo je tvořeno mnoha tisíci drobných „čar“, které obklopují fyzické tělo. (NE, energetické tělo je energetické pole,  představující energii „tao“, což jsou tauony.) Na sedmi určitých místech těla se vždy jedenadvacet těchto malých linek kříží, a tvoří tak energetické centrum. V sanskrtu se energetická centra nazývají „čakry“ lidského těla.

 

     Moje poznání: Energetické tělo souvisí s tělem hmotným a energie do něj proudí jako energie „tao“. Dále zde proudí energie získaná z nápojů, potravin a ze vzduchu. Tato energie, spolu s energii „tao“, má název energie „čchi“. Vědci považují energii „tao“ za tzv. reliktní energii, pozůstatek po „velkém třesku“. Ve skutečnosti se jedná o energii, která proudí z jádra každé galaxie, pro doplňování energie všech hmotných částí v dané galaxii, včetně lidských těl. Bez této neustále proudící energie by nebyl možný žádný pohyb, žádný život.

     Energetické tělo má tvar podobný hmotnému tělu, ale přesahuje tento tvar. Projevem energetického těla je aura, která je viditelná jasnovidnými bytostmi a dá se vyfotografovat speciálními fotoaparáty. Energie myšlenek, lépe řečeno energetická informace myšlenek, nevstupuje a není součástí energetického těla.

     Čakry jsou součástí duše a dostávají spolu s aurou energii v podobě „prány“, která je jemnější než energie   

„tao“ a představuje energii mionů. Čakry představují energetickou informaci a zobrazují energetický stav tělesných soustav a orgánů, které přísluší k dané auře. Skrze čakry neproudí do našeho těla energie „tao“. Čakry jsou viditelné jasnocitnými bytostmi.

 

Čakry se rozkládají od spodku páteře po temeno.(NE, čakry jsou pouhým znázorněním energetických center ve hmotném těle, které se rozkládají od spodku páteře po temeno. Čakry nejsou energetická centra. Čakry jsou součástí duše.)

 

 

     7. čakra znázorňuje  Korunní centrum, barva fialová

 

     6. čakra znázorňuje  Čelní centrum (třetí oko),  barva indigo

 

     5. čakra znázorňuje  Centrum hrtanu,  barva světle modrá

 

     4. čakra znázorňuje  Srdeční centrum,  barva zelená

 

     3. čakra znázorňuje  Centrum solární pleteně  barva žlutá

 

     2. čakra znázorňuje  Sakrální centrum, barva oranžová

 

     1. čakra znázorňuje  Centrum v kostrči,  barva červená

 

      Prvním centrem je centrum v kostrči. Nachází se ve spodní části páteře a představuje centrum fyzické síly a přežití. Čerpáš z něj energii, když zažíváš vztek, bolest, podráždění a strach. Cítíš-li nejistotu v souvislosti se zachováním tvého života. Přílišné množství energie nahromaděné v tomto místě může způsobit bolesti zad a potíže v dolní oblasti páteře. Proto souvisí centrum v kostrči přímo s nadledvinkami, které produkují pro tělo nezbytný kortizon a adrealin. Prožíváš-li nejistotu, strach, vztek či podráždění, vyčerpáváš svou hladinu energie, zatímco bys ji mohl užít na mnoho jiných, konstruktivnějších věcí.

     Druhé energetické centrum, v sakrální oblasti páteře, se nachází za sexuálními orgány, mezi genitáliemi a pupkem. Spojnice jednadvacet linek se nachází před páteří, a tvoří tak centrum, v němž vytváříš schopnost tvořit život tak, jak si přeješ. Tatáž energie přichází ke slovu při jakékoliv sexuální aktivitě, vášni, nenávisti vzteku, pýše, žárlivosti, egoizmu či vlastnických pocitech.

     Jestliže se tě někdy zmocňují pocity vlastnictví, žárlivosti, vzteku a nenávisti, zřejmě se pokoušíš mít příliš moci nad ostatními. Vyčerpáváš tím energii pro svůj sexuální život a pro svou kreativitu, a to vyvolává mnoho problémů v oblasti pohlavních orgánů, jak u muže, tak u ženy. Mohou se například objevit otoky v dolní části břicha. Až se naučíš vymanit se z područí těchto destruktivních nemocí, změnit svůj způsob života a ovládnout svou pýchu, ve tvém těle vystoupí ohromná energie až ke krčnímu centru a pomůže ti rozvinout bohatou tvořivost a tvé nadání a talent pro různé věci.

     Třetím centrem je solární pleteň (solar plexus). Nachází se nad pupkem, přesněji řečeno mezi pupkem a srdcem. Je to centrum emocí a tužeb. Když prožíváš intenzivní emoce nebo žádosti a necháváš se jimi vyvést z míry, aniž bys je vyjádřil, pak toto energetické centrum zablokováváš. Tvá energie se tak soustřeďuje na jednom místě a neobíhá ve tvém těle správným způsobem; to vede k nedostatku energie pokaždé, když pociťuješ vinu, zklamání, agresivitu, trápení a celou škálu dalších emocí. Energetické centrum solaru přímo působí na slinivku a na celý trávicí systém.

     Kořenová a sakrální čakra a solární pleteň jsou první tři centra, u nichž dominuje u většiny lidí činnost. Pokud někdo zažívá pocity nejistoty nebo se nechává svými emocemi unášet, její energie se soustřeďuje do spodní části těla.

     Cílem člověka je však dosáhnout toho, aby energie naopak stoupala do vyšší, duchovnější části jeho bytosti.

     První dvě centra představují náš zvířecí instinkt.  První tři centra souvisí s pojmem „mít“ a čtyři zbývající centra naopak s pojmem „být“.

     Čtvrtá čakra (správně centrum)  bývá označována jako srdeční. Je umístěna v oblasti srdce, a jakožto zdroj lásky a soucitu je to velmi důležité centrum. Souvisí se žlázou zvanou brzlík, která pomáhá vytvářet imunitu vůči nemocím.  Bohužel musíme konstatovat, že drtivá většina lidí má energii srdce zablokovanou. Tento blok pak vede k přílišnému množství energie v oblasti emocí a intelektu. Vše, co souvisí se srdcem, je zablokováno a člověk je zcela uzavřený. Jak se postupně budeš učit přijímat pojem zodpovědnosti, být pánem svých emocí, a mít rád všechny kolem sebe, energie z tvého emocionálního centra začne směřovat do oblasti srdce. Čím více energie bude volně obíhat zespodu nahoru a shora dolů, tím více jí budeš moci využívat k uskutečnění toho, co si v životě přeješ dokázat. Každý akt lásky vytvoří ve tvém energetickém bloku malou trhlinu (správněji spojnici, dráhu), jíž bude protékat energie do srdeční oblasti.

     Pátou čakru nazýváme centrum hrtanu. Nachází se v oblasti krku a přímo ovlivňuje štítnou žlázu, která má vliv na celý nervový systém, metabolizmus, svalovou kontrolu a tvorbu tepla v organizmu. Centrum v hrtanu představuje centrum kreativity a vyjádření.

     Souvisí s centrem sakrálním, sídlem sexuální energie. Jak víme, energie tohoto centra je nejmocnější energií člověka vůbec. V člověku je tedy vždy přítomná sexuální energie, která stoupá ke krku. Pokud v každodenním životě dostatečně nepoužíváš svou tvořivost nebo pokud se nedovedeš správně vyjadřovat, pak budeš zřejmě používat tuto energii nevhodným způsobem. Tento nedostatek se projeví v oblasti krku, kde může způsobit bolesti, problémy s hlasem či zánět hrtanu, případně může ovlivnit i štítnou žlázu.

     K harmonizaci páté čakry (centra) je třeba, abys dal průchod své tvořivosti. Tu lze projevit prostřednictvím umění, literatury, hudby či dokonce třeba i prací s květinami. Můžeme ji vyjádřit rovněž prací, prostřednictvím koníčků, a nebo tím nejdůležitějším – tvoříme svůj život tak, jak sami chceme. Abys prohloubil tuto harmonii, musel bys zůstat opravdovým ve svém projevu. Vytrvej v každodenním úsilí a dočkáš se odměny. S lidmi, kteří by byli opravdoví na 100% se setkáváme jen zřídka. Až se naučíš milovat druhé srdcem a být opravdový, tvá energie bude obíhat a stoupat až ke tvé nejduchovnější části, ke dvěma nejvyšším čakrám.

     Šesté centrum se nazývá čelní. Nachází se nad nosem, mezi nadobočními oblouky a pomáhá rovněž otevření tzv. třetího oka. Je sídlem paranormálních jevů a schopností, intuice, jasnovidnosti a jasnosluchu (jasnoslyšnosti), avšak jeho hlavní funkce tkví v rozvinutí skutečné individuality člověka.

     Individualita nabývá na konkrétnosti počínaje krčním centrem. Tři poslední centra, tedy solar plexus, hrudní a krční centrum, představují individualitu člověka. Pokoušíš-li se kopírovat druhé, pak nebudeš mít svou vlastní individualitu. Je však logické, že bys ji rozvinout měl, aby ses stal sám sebou, svým vlastním pánem.

     Sedmá čakra (centrum) se nazývá korunní, nachází se na vrcholku hlavy a představuje centrum osvícení. Její vysoká frekvence je zdrojem svatozáře obklopující hlavy světců a vysoce duchovních bytostí. Často je znázorňována na různých obrazech náboženského charakteru. Když je toto centrum rozvinuto nejvyšší stupeň, člověk může prožít zkušenost Já jsem, tedy prožitek naprosté jednoty s Bohem. Této naprosté jednoty dosáhl například Ježíš.

 

     Moje poznání: V rámci hinduismu, buddhismu a křesťanství existovaly bytosti, které měly tuto svatozář kolem své hlavy a které lze považovat za světce. V rámci křesťanství je to ale jen výrazně malá část z celkového počtu „svatých“.

 

    Poslední dvě centra, teda čelní a korunní čakra, ti umožňují se dostat na vyšší úroveň praktikováním meditace a službou ostatním. Takovou službu je však třeba provádět bez jakýchkoli očekávání, vždy s neosobní láskou – onou nezměrnou láskou k celému lidstvu, díky níž se můžeš stát vysoce duchovní bytostí. 

     Vše, co existuje, je energií a je velmi důležité, aby byla rozdělena rovnoměrně, to znamená, aby existovala rovnováha v přijatém a vydaném množství.

     Pokud energii neustále dáváš druhým a odmítáš ji sám přijímat, dosáhneš vnitřní harmonie jen stěží. Oč je oběh energie spravedlivější, tím lépe pro člověka. Čím více energie vkládáš do uskutečňování svých tužeb, tím rychleji se ti splní. Ti, kteří chtějí dostávat bez úsilí, neznají existenci zákona energie, tedy moc energie, protože výměna energie je nutná. Například život páru, kde je nerovná výměna energie, nebude mít dlouhého trvání. Partneři se musí navzájem doplňovat, nikoli jeden druhého jen potřebovat, protože jsou spolu, aby si vzájemně pomáhali a společně rostli. Totéž platí ve vztahu mezi rodiči a dětmi.

     Pocit, prožitek a vědomí, že žiješ v domě, který ti někdo daroval, tě nikdy neuspokojí tolik, jako kdybys na něj vydělal a postavil jej sám.

    

     Pro ukončení této kapitoly ti doporučuji v klidu si sednout a chvíli se věnovat určité introspekci, tedy zhodnotit svůj každodenní život – citový, pracovní i vnitřní. Máš pocit, že se zbavuješ své energie ve prospěch druhých? Neděláš náhodou pro druhé první a poslední a nechybí ti potom energie pro sebe sama? Pokud ano, pak to znamená, že dáváš s očekáváními a že máš potíže věci přijímat, což automaticky vede k vnitřnímu stresu, z čehož plyne chronická nespokojenost.

 

     Až se rozhodneš trochu více vyrovnat svou energii tvého života, budeš moci přejít k následující kapitole. Zde je výrok, který by bylo vhodné opakovat co nejčastěji:

     Jsem si více vědom své

     nezměrné energie

     a znovu se učím moudře

     ji používat.

 

     2. část -  Naslouchej svému fyzickému tělu

 

     9. Nemoci a úrazy (jen velmi stručně)

 

     Většina lidí si vysvětluje choroby jako určitou životní smůlu, jakousi nespravedlnost, především jde-li o nemoc dědičnou nebo přenesenou jinou osobou. Tento způsob myšlení je však popíráním velkého zákona odpovědnosti.

     Každou nemoc nebo úraz, které se objeví ve tvém životě, jsi vyvolal ty sám. Nemoc představuje jednoduše jen signál tvého těla. Tvé nadvědomí, Božský aspekt tvé osobnosti, Bůh ve tvém nitru ti posílá určitý vzkaz, protože některé tvé skutky, myšlenky nebo slova se neslučují s velkým zákonem lásky, zákonem odpovědnosti. (NE, tyto vzkazy pochází od našeho průvodce – anděla, který zodpovídá za to, abychom si karmickým způsobem prožili to, co jsme si naplánovali v této pozemské lekci prožít. To platí pro všechny případy bolestí, nemocí a postižení.)

     Zazlívat to přírodě nebo být kvůli určité nemoci dotčen, je k ničemu; důležité je spíše onen vzkaz zachytit a poděkovat Lásce za to, že ti jej poslala.

     Pokud příčiny nemocí pochopíš, měl bys podle toho jednat, to znamená něco proti tomu podniknout. Utečeš-li před prvním varováním nebo nechápeš-li jej, vědomí (správně průvodce) ti pošle další a opět další, až do dne, kdy ti způsobí něco dostatečně závažného, aby tě to konečně vyburcovalo a vyvolalo to v tobě reakci: třeba vážný druh rakoviny nebo infarkt. Budeš-li na to i nadále odmítat reagovat, pak možná zemřeš.

     Závažnost každé nemoci je tak silná jako zpráva, kterou dostaneš. Pokud nemoc přetrvává, je nejvyšší čas věnovat ji pozornost a nabírá-li na síle, pak to znamená, že shromažďovala sílu dlouho. Tvá duše volá o pomoc a je tedy nejvyšší čas, aby ses vrátil na cestu Lásky.

 

    V následujícím uvádím pravděpodobné příčiny některých nemocí nebo potíží.

     Artritida: postihuje ty, kteří nedovedou odmítat a již to vysílají ve svých vibracích. Poselství artritidy lze interpretovat následovně: „Přestaň si myslet, že tě všichni jen využívají… Podléháš tomu…Projev se, nauč se říkat ne. Když se rozhodneš komukoli prokázat službu, udělej to, ale bez očekávání. Přestaň kritizovat a pokoušet se měnit ostatní.

     Kolena: bolest znamená, že je člověk nepružný, příliš umíněný, našim myšlenkám vládne pýcha. Pokud tě bolí koleno, je to znamením, že máš být poddanější, přestat mít strach z toho, co řeknou druzí a nepodléhat názorům svého okolí.

     Ústa: jakékoli problémy s ústy značí, že máš příliš ustálené názory, že tvůj duch zůstává uzavřený.

     Zuby: je nejvyšší čas učinit nějaká rozhodnutí. Tvé tělo ti říká: „Nic se neboj, ať bude volba jakákoli, je tvoje a ty jsi schopen to zvládnout.

     Dásně: měl bys své rozhodnutí posílit. Neměj strach, pro něco ses rozhodl, tak nyní podle toho jednej.“

     Bolestí zad: patrně patříš mezi ty, kteří by nejraději brali zodpovědnost za ostatní na svá bedra a kteří se cítí odpovědni za štěstí a neštěstí ostatních. Tato odpovědnost je však tak tíživá, že bys potřeboval další oporu, avšak tu nedostaneš. Přestaň si myslet, že jsi zodpovědný za štěstí nebo neštěstí druhých.

     Jestliže tě bolí horní část zad, pak je zviklána tvá citová schránka, v porovnání s bolestí dolní části zad, která souvisí s hmotnou a finanční podporou.

     Horečka: je často znakem vnitřního hněvu připraveného vybuchnout. Vybuchuje příliš mnoho potlačených tužeb. Přestaň vše potlačovat ve svém nitru, protože hněv ti vůbec neprospívá.

     Paže: problémy znamenají, že si nejsi vědom své užitečnosti, ani tvé hodnoty a často se domníváš, že tě nikdo neoceňuje. Ale tělo ti říká: „podívej se, jak jsi užitečný právě tam, kde se nalézáš. Jsi zde potřeba a tvé okolí si tě cení.“ Bolest v ruce může rovněž představovat, že ve tvém životě se nyní vyskytuje nějaká příhodná situace, které se neodvažuješ chopit.

     Nohy: Problém nebo bolest znamená, že máš strach jít dopředu, máš obavy z budoucnosti, ale tvé nadvědomí je stále s tebou a sděluje ti, že se nemáš čeho obávat. Jsi schopen uskutečnit to, co chceš, takže jdi do toho naplno, jen přitlač. Můžeš k sobě přitáhnout přesně to, co chceš, v okamžiku, kdy to potřebuješ.

     Krk: představuje prostředek k vyjádření, což znamená, že nadvědomí ti doporučuje, aby ses vůči někomu projevil. Teď máš zřejmě strach to udělat a tutláš v sobě hněv. Člověk si ani neuvědomuje, že jej něčí slova zranila a raději si namlouvá, že jej to vůbec nevzrušilo.

     Hrtan: Máš nejen strach se vyjádřit, ale máš rovněž strach vůbec říct svůj názor. Pokud zánět hrtanu skrývá zlost nebo nevraživost, měl bys ji uvolnit tak, že se vůči dané osobě vyjádříš.

     Neschopnost udržet moč: u dětí to znamená, že dítě pociťuje vůči jednomu z rodičů intenzivní strach. Strach nemusí být nutně fyzického rázu.  Lepší je dítě povzbudit než jej kárat, protože se tak bude mnohem lépe vyvíjet.

     Kašel chronický: člověk je umořený životem. Prožívá velkou nervozitu a cítí se sklíčen sebemenším problémem. Dočasný nebo příležitostný kašel je znamením trápení nebo kritiky sebe samého nebo v duchu kritizuje někoho jiného.

     Střeva: trpí-li někdo zácpou, znamená to, že příliš lpí na svých starých názorech a nedělá v sobě místo pro nové. Je to možná znamením malichernosti nebo toho, že lpí na svých věcech, na svém hmotném majetku.

     Průjem: ukazuje, že necháváme plynout myšlenky příliš rychle, odmítáme přijímat nově objevené podněty. Máme strach z toho, co odchází, a chtěli bychom, aby se vše odehrávalo rychleji. Tělo nám ukazuje, že je zbytečné mít strach.  

     Ledviny: problémy postihují osoby, které kritizují a jež jsou často zklamané a frustrované a mají pocit, že se jim nic nedaří. Litují samy sebe kvůli svému osudu.

     Prsa: bolestí v prsou jsou způsobeny příliš autoritativním, příliš nabroušeným postojem vůči někomu druhému, což nepřináší užitek ani jedné ze zúčastněných osob.

     Oči: problémy znamenají, že se necháváš vyvést z míry tím, co vidíš kolem sebe. Tělo tě upozorňuje, že se tím nemáš tolik zabývat. Bude-li se tě to týkat a zasahovat do tvého prostoru, pak učiň potřebná opatření, abys danou situaci změnil. Totéž platí pro uši, protože se necháváš vyrušit tím, co slyšíš, a pro nos, protože tě rozlaďuje někdo nebo něco, co nemůžeš ani cítit.

     Úraz: je znamením, že pociťuješ vinu, protože člověk má reflex zbavovat se viny prostřednictvím trestu. Nehoda je dalším upozorněním že by sis měl uvědomit, že je zbytečné se cítit vinen. Celý život se neustále cítíš za něco být vinen.

 

     K ukončení této kapitoly se v klidu posaď a vytvoř seznam všech svých zdravotních problémů. V druhé řadě poděkuj Lásce za všechna poselství a požádej své nadvědomí, aby ti usnadnilo pochopit jejich význam.

     Daná choroba nebo potíže pominou, jakmile pochopíš, co v sobě skrývaly. Jejich ukončení tě nebude stát o nic více energie.

 

     Zde je potřebný výrok. Opakuj jej tak často, jak je to jen možné, dokud se nepustíš do následující kapitoly:

     Důvěřuji čím dál více svému tělu,

     svému moudrému průvodci a tělo na se na oplátku

     přestává vzpírat a reagovat

     a pomáhá mi tak nalézt mír, zdraví,

     lásku a harmonii.

 

     10. Živíš své fyzické tělo tak, jaký vedeš život?

 

     Od narození tělo moc dobře ví, jak být tělem. Vše ví instinktivně a zná své skutečné potřeby: spánek, stravu, výživné prvky. My tělu pouze v tomto ohledu zapomínáme důvěřovat. Způsob, jakým se stravujeme, odpovídá tomu, jak žijeme.

     Přičítáš-li velkou důležitost zásadám a tradicím, pak přehodnoť své stravovací návyky. Pravděpodobně jíš vždy ve stejnou hodinu. Jíš z principu, protože si myslíš, že musíš jíst a budeš mít strach, že budeš mít hlad, když to neuděláš. Důvodem tvého jednání je často strach.

     Tvé tělo ví moc dobře, kdy má hlad, je schopné být celé týdny bez potravy, aniž bys onemocněl. Dostane-li hlad dvě nebo tři hodiny před tím, než se můžeš najíst, řekni svému tělu následující: „Počkej na Lásku, nebude to dlouho trvat.  Nedělej si starosti ani s tím, jíš-li příliš mnoho, neboť pokud dáš svému tělu to, co potřebuje a tehdy, když to potřebuje, samo si řekne, i kdy má dost.

     Uvědomíš-li si, že se stravuješ jen ze zvyku, prozradí ti to rovněž, že na tebe má přílišný vliv pojetí „dobra a zla“. Jsi jistě příliš kategorický.

     Co nyní děláš, piješ nebo jíš puzen emocemi, z kratochvíle, na uklidnění nebo za odměnu? Je-li tomu tak, pak necháváš svou emoční stránku přebírat kontrolu nad svým životem, zatímco ty sám bys měl být jeho pánem.

     Pokud jíš nebo piješ kvůli chtivosti, tvá fyzická stránka na tebe bude mít velký vliv, znamená to přát si něco k uspokojení svých smyslů. Chuť k jídlu nevzniká, když si koupíš v poledne zákusek, který ses rozhodl koupit už ráno.

     Z chtivosti můžeš dělat i mnoho jiných věcí – chodit po obchodech, spát nebo se milovat. Zkus se trochu pozorovat, co děláš z chtivosti. Máš potíže ovládnout své smysly? Pokud ano, pak nemáš fyzickou stránku své osobnosti pod kontrolou, není v harmonii.

 

     Když si všimneš, že jednáš příliš často na základě chtivosti, pak dostáváš znamení od svého nadvědomí. Láska

ti říká, že jeden nebo více z tvých smyslů není psychologicky uspokojeno.

     Zrak: necháváš se vyvést z míry tím, co vidíš. Tvé tělo ti říká: „To, co vidíš, se tě netýká, není to tvoje záležitost. Udělej něco, aby ses dál nenechával vyvádět z míry.“

     Sluch: necháváš se rozrušit tím, co slyšíš, doma či jinde a je nejvyšší čas tomu věnovat pozornost.

     Čich: existuje někdo nebo něco, koho nemůžeš cítit? Soused, šéf?

     Hmat: uspokojuje tě tvůj citový život? Nemáš-li dostatek citů, kdo je zapomněl zasít? Chceš-li nějaké sklízet, hleď také nějaké zasít!

     Chuť: jíš-li jen na základě touhy, abys uspokojil svou chuť, pak není něco v pořádku s tvým sexuálním životem a vnést do něj potřebné změny můžeš jen ty sám.

     Tvé tělo je tak výjimečné, že přesně ví, co potřebuje a ve který okamžik má tuto potřebu projevit. Tělo se skládá ze šesti základních výživných prvků. Skládá se z vody, proteinů (bílkovin), glycidů (cukrů a uhlohydrátů), lipidů (esenciálních mastných kyselin), vitamínů a minerálů. Pokaždé, když potom tělu jeden prvek chybí, tělo pošle tvému mozku vzkaz, aby jej na to upozornilo. Mozek v tobě navodí chuť sníst potravinu, která tomuto nedostatku odpovídá.

     Vidíš tedy, že není potřeba starat se o výběr potravy a o vhodnou chvíli k její konzumaci. Důvěřuješ-li svému tělu, budeš přesně vědět, kdy máš opravdu hlad a co potřebuješ. Bez ohledu na to, co potřebuje, se tvé tělo postará o to, abys dostal chuť na to, co mu chybí. (ANO)

     Tvůj mozek, onen úžasný počítač, zaznamenal vše, co od narození ochutnal a přesně ví, co která potravina obsahuje. Jakmile tělo něco potřebuje, ihned posílá do mozku zprávu. (NE, informace o všem, co jsme snědli je zaznamenána ve vědomí a vědomí je součást duše. Tělo signalizuje své potřeby skrze „moudrost těla – innate“ do vědomí a z vědomí jde tato informace do mozku.)

     Ten kdo drží dietu, nařizuje svému organizmu, co a kdy se má jíst, avšak takové jednání je v rozporu s přírodními zákony.

     Někteří lidé jedí jen jednou denně, jiní nepotřebují snídat. Mnoho lidí naopak raději snídá a obědvá a potom nevečeří. Někdo zase potřebuje pět lehčích jídel denně nebo po malých dávkách podle hladu. Každý člověk je jedinečný, a co je dobré pro jednoho, nemusí být nutně vhodné pro druhého.

     Jak se stravuješ? Dodáváš tělu ingredience obsažené v šesti výživných prvcích? Pokud ano, pak máš své fyzické tělo rád.

     Lidé, kteří jsou vegetariáni, se někdy na základě svého postavení domnívají, že dobře uspořádali svůj život a jsou přesvědčení, že dosáhli úžasného míru a harmonie… Avšak potrava je jen jedním rozměrem člověka.

     Vhodná fyzická výživa je bezesporu solidním základem, neboť takto poskytnuta pomoc udržuje buňky při životě, a umožňuje tak více se otevřít a nahlédnout do zlepšování tvé emocionální a mentální úrovně. 

     Jídlo jako je hamburger nebo hranolky, sůl a okurka představuje pro tvé tělo nadměrnou zátěž. Trávení proběhne s obtížemi, protože jsi tělu dodal samé „jedy“. Nutit je trávit sladkou šťávu, potraviny obsahující značné množství cukru a chemických látek je signálem, že je v tobě něco, co určitě nemáš rád. Chybí ti respekt ke tvému tělu, uvaluješ-li na něj tolik práce a proto se nediv, až se tvé tělo začne stavět na odpor, místo toho, aby splňovalo tvé požadavky. I ono se může vzbouřit.

     Konzumuješ-li velké množství cukru, ve tvém životě chybí laskavost: zřejmě si nedovolíš dělat určité věci, které by ti udělaly radost! Jíš-li naopak hodně slaného, máš zřejmě sklony kritizovat sám sebe. Používáš-li přemíru koření, tvůj život není dostatečně okořeněn, chybí mu pikantnost. Piješ-li moc kávy, ve tvém životě chybí určitá vzpruha.

     Denně si předtím, než se pustíš do jídla nebo pití, pokládej otázku, máš-li skutečně hlad a jestli je to opravdu to, co potřebuješ. Na konci dne si vše zapiš a zhodnoť, zda jsi jednal z hladu, z emocí, ze zvyku nebo z chtivosti. Umožní ti to vidět, kdo vládne tvému životu, na které části nebo oblasti tvého života bys měl pracovat, ať už v mentální, fyzické nebo emocionální rovině.

 

     Zde je tvůj výrok:

     Jsem stále bdělejší

     a vědomější v tom, co motivuje

     mé stravování, a čekám, až

     mi tělo dá najevo své potřeby

     v okamžiku, kdy bude mít hlad.   

 

     11. Problémy s nadváhou

 

     Pokud jde o nadváhu či o snadné nabírání kil, má to několik významů. Ten kdo se rozhodne držet dietu, odmítá přebírat zodpovědnost za svůj život. Chce léčit důsledek, aniž by hledal jeho zdroj, tedy příčinu. Podle statistik 98% lidí, kterým se podaří zhubnout díky dietě, časem nabere všechnu váhu zpět a někdy i více.

     Vnucovat tělu dietu znamená jednat úplně opačně, než bys měl. Pokus se spíše určit důvod své tloušťky a postupně začneš vnímat poselství těla zřetelněji a tvá váha se sníží tempem, které bude pro tvé tělo ideální. Dopřej svému tělu čas, aby si zvyklo na tvou vnitřní proměnu, a výsledek pak bude záviset na této transformaci, protože jakmile změníš svůj způsob myšlení, ostatní půjde samo.

     Zmíněná poselství jsou u každého člověka jiná. Nadváha může být způsobená tím, že jíš buďto ze zvyku, abys kompenzoval emoce, nebo jen z chtivosti. Je přirozené, že strava příliš vydatná pro potřeby tvého těla se přemění v tuk. Tento projev nenastane u každého, ale je to způsob, jak ti dát najevo určité poselství, díky němuž bys měl něco pochopit. Znáš-li někoho, kdo se soustavně přejídá, aniž by přibral, má zřejmě velmi rychlý metabolizmus: ihned spaluje všechny kalorie. Tělo neustále pracuje velkou rychlostí a trávicí systém je pořád v činnosti. Takový člověk však opotřebovává své tělo a mnohem rychleji stárne.

     Prvním řešením by bylo jíst jen tehdy, máme-li hlad, a přitom si klást otázky. Už to by mohlo stačit, aby člověk začal shazovat nadměrná kila. Živit v sobě očekávání je k ničemu, neboť tvým rádcem je tvé nadvědomí (NE, správně „moudrost těla- innate“) a tobě nezbývá, než se jím nechat vést.

     Nadváha může být rovněž výrazem myšlenek hromadit, přičemž se nemusí jednat pouze o hromadění věcí – může jít o „hromadění myšlenek“. Ten, kdo má hodně nahromaděných myšlenek, má strach, že o něco přijde, a vždy by chtěl mít víc. Může to být rovněž někdo, komu právě nic nechybí, ale kdo se obává, že mu jednou něco chybět bude. Pokud mají majetek, pojistky a peníze nad tebou přílišnou moc, je to signál, že tato forma nejistoty škodí tvému vývoji.

     Nadváha může znamenat, že člověk nepřijímá sám sebe nebo že se nemá rád. Znamená to, že vyhledává lásku ostatních, má stále strach z odmítnutí, domnívá se, že ostatní mají mnohem více lásky než on a že on sám za nic nestojí. Toto odmítnutí je však jen v hlavě, protože ve skutečnosti dostaneš vždy tolik lásky, kolik jí rozdáš. Rozhlédni se dobře kolem sebe a uvidíš, že lidé tě mají mnohem raději, než si myslíš.

     Nadváha může mít příčinu v sexuální frustraci, mimo jiné tím, že nepřijímáme své pohlaví. Zdroj tohoto problému může pocházet z tvého dětství, kdy si tví rodiče přáli raději dítě opačného pohlaví, což má dostatečný vliv na to, aby ses začal domnívat, že tě nemají rádi. Slyšel jsi někdy rodiče prohlásit, že by měli raději chlapce místo dívky nebo naopak? Stěžovali si na svůj život muže nebo ženy? Tyto sexuální frustrace mají často odezvy v dospělosti.

     V takovém případě ti tvé nadvědomí (NE, správně moudrost těla) říká, abys své pohlaví plně přijal. Jestliže sis zvolil přijít na tento svět jako žena nebo muž, pak máš v souvislosti s touto volbou prožít určité zkušenosti.  Pokud jsi v mládí často uvažoval nad tím, že kdybys byl opačného pohlaví, byl bys šťastnější, toto rozhodnutí (uvažování) pro tebe není dobré a nyní neseš jeho důsledky. Je tedy nejvyšší čas své pohlaví přijmout.

     Nadváha může představovat vazbu, kterou je třeba přetnout. Vliv může pocházet od určité osoby (otce, matky, dědečka atd.), kterou jsi nebyl schopen přijmout a jež trpěla nadváhou. Živil jsi v sobě strach, že se mu budeš podobat, a proto jsi k sobě přitáhl totéž. (Čemu se bráníš, to přitahuješ.) Musíš se naučit mít se rád a přijímat sám sebe. 

     Problémy s přebytečnými kily často trápí mnoho hluboce věřících a velmi duchovních lidí, protože jejich duše žije vágní vzpomínkou na dimenze předcházející životu na Zemi a chtěla by být jinde než na tomto světě. (ANO) Poznáme je podle postoje: „Připadá mi, že být mrtev by bylo příjemnější než být naživu.“    

     Určitá kila navíc jim tedy umožňují zůstat dobře ukotven na Zemi, aby zde vůbec vydrželi. Začni se mít rád a milovat vše, co je kolem tebe.

     Zde je další možnost: dostávat víc, než dáváme. Máš strach projevit se? Máš strach, kdy nastane čas sdílet s ostatními to, co víš?  Patříš k osobám, které prohlašují: „Chtějí-li to vědět, ať si to zjistí! Já jim to neřeknu, leda kdyby….!

     Důležité je, aby ses zastavil a podíval se, co se děje ve tvém nitru, než aby ses pokoušel léčit důsledek tak, že budeš držet dietu. Tím, že půjdeš přímo k příčině, budeš úspěšnější, protože léčit důsledek situaci nevyřeší.

     Nestarej se o dobu, kterou tvé tělo potřebuje k tomu, aby ztratilo nadváhu, a postupuj ve svém vlastním rytmu. Nejdůležitější je, aby ses naučil stát se svým vlastním pánem, abys poznal skutečné štěstí.  

     Práce, kterou bys měl učinit v této kapitole, je především zapomenout slova „dieta“ a „namlouvat si váhu“. Požádej své tělo o odpuštění, pokud jsi mu dával to, co nepotřebovalo: „Promiň mi, Lásko, že tě v současnosti zneužívám. Dával jsem ti příliš potravy, neposlouchal jsem tě. Odpusť mi prosím, protože od nynějška se o to postarám.

     Tím se vyhneš pocitům viny, neboť ta v nás oživuje naše zlozvyky. Udělej si čas, zastav se a vytvoř seznam všech potravin, které si v současnosti odpíráš. Výčet musí obsahovat vše, co bys rád jedl nebo pil, ale co si neodvažuješ koupit, protože máš strach, že si budeš namlouvat, že vážíš méně, nebo že ztloustneš. Jedna tvá část stále drží dietu a ty bys měl přijmout myšlenku, že můžeš jíst, co chceš a kdy chceš. (NE, toto tvrzení není správné.) Nemusíš se před nikým zodpovídat, pouze sám před sebou.    

 

      Výrok:

      Přijímám sám sebe takového, jaký

      právě nyní jsem. Má velká vnitřní

      síla mi pomáhá udržovat mou

      ideální váhu.

                                                                                                   

     12. Sexualita

 

      Z generace na generaci si uchováváme strach a pocit viny vůči slovu sex a není tomu tak dlouho, co bylo toto slovo samo o sobě hříchem.

     Sexuální akt je fyzickým vyjádřením největšího možného spojení, tedy spojení ducha a duše. (NE, správně mysli a duše, protože duch je vždy součástí duše.) Právě proto má každý tolik sexuálních očekávání, ve většině případů klamných. Od našeho mládí se dospělí – včetně našich rodičů – zmiňovali o sexuálních frustracích a zklamání. Aby ušetřili tohoto rozčarování své děti, pokoušeli se rodiče zpozdit jejich sexuální vývoj.

     Sexuální akt není způsob, jak se s někým sblížit nebo navázat vztah, neboť vztahu založenému jen na sexualitě chybí pevné základy. Čím déle partneři rozvíjí přátelství, než naváží sexuální vztah, tím bude základna pro jejich soužití stabilnější.

     Sexuálních problémů je tolik, kolik existuje chorob souvisejících s mužskými a ženskými sexuálními orgány.

Člověk má obrovské množství sexuální energie. Nelze ji používat jen k sexuálnímu výkonu. Právě proto stoupá do oblasti krku a probouzí tvůrčí sklony. Tvořit je velmi důležité. Lidé z minulých generací byli málo tvořiví. Žili monotónním, rutinním životem a využívali jen málo svou sexuální energii, ať už k milování, nebo k tvůrčí činnosti. To je právě důvodem, proč lidé tolik mysleli na sex.

     Zjistilo se, že u dívek existuje více pocitů viny z oblasti sexuality než u chlapců, protože v mládí se dívkám  mnohem více stále něco zakazuje.

      V podvědomí každého z nás se skrývá mnoho sexuálních tabu, jichž je třeba se za každou cenu zbavit, protože nám brání v dosažení tolik kýženého vnitřního klidu.

     U dětí od 3 do 6 let věku se běžně setkáváme s Oidipovým komplexem. V tomto věku se vyvíjí sexuální energie a malý chlapec se zamiluje do své matky, zatímco dívka do svého otce, a to ve všech aspektech, včetně fyzické lásky. Malý chlapec začne žárlit na svého otce. Nesmíme Oidipův komplex podporovat tím, že necháme chlapce spát neustále s jeho matkou, neboť tak jen odpovídáme jeho tužbě.

     Dívka je zase velmi smyslná vzhledem ke svému otci, často jej líbá a hladí. Může být dokonce proti, věnuje-li otec pozornost své matce. Ani tento postoj není dobré podporovat.

     Oidipův komplex se postupně vytrácí, když dítě dosáhne věku šesti let. Začne více respektovat svého rodiče opačného pohlaví a obdiv pro rodiče stejného pohlaví vystřídá žárlivost.

     Mnoho sexuálních problémů plyne z toho, že Oidipův komplex nezmizí ani v dospělosti. Mladá žena sexuálně vyhledává otce a muž naopak matku. Pokud zjistíš, že jsi právě v této situaci, je zbytečné si myslet, že je to něco „špatného“. Měl by ses spíše jen rozhodnout tuto vazbu vyřešit a přijmout fakt, že rodič nemůže být zároveň tvým milencem.

     Musím se přiznat, že jsem s překvapením zjistila, že každý pátý člověk, který navštěvuje centrum „Naslouchej svému tělu“, se přiznal, že v mládí prožil nějakou incestní zkušenost.

     Sexuální akt by měl být prováděn výlučně z lásky. Milovat někoho znamená toužit po splynutí s ním, abychom tuto jednotu zažívali ještě intenzivněji. Sexuální akt by nikdy neměl být záležitostí kupčení. Tisíce žen se podrobují aktu, protože se domnívají, že za to později dostanou odměnu.

     Je rovněž důležité přijmout, že milovat se je jednou z největších radostí na této Zemi; je to hmotný symbol (projev) duchovního splynutí s Bohem. Touha po sexu není jen něčím zvířecím – tím se stane jen tehdy, pokud k aktu dojde jen pro smyslovou rozkoš, bez sdílení pocitů s druhou osobou.

 

     Výrok, který bys měl opakovat:

     Jsem projevem Boha na Zemi,

     má sexualita je tedy projevem

     Boha. Používám svou sexualitu,

     abych povznesl sám sebe.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                 

     13. Potřeby fyzického těla   

 

     Základní potřeby fyzického těla jsou:

     1. První potřeba, co do důležitosti je dýchání. Správným dýcháním získáváš životní sílu obsaženou ve vzduchu, která se v sanskrtu nazývá prána, a jež je zde pro fyzické tělo. (NE, prána slouží pouze k „pohonu“ čaker, které jsou součástí duše. Pro „pohon“ fyzického těla slouží energie „tao“. Tato energie je vědci nazývána jako „reliktní energie – pozůstatek po velkém třesku“. Energie „tao“ slouží k doplňování energie pro celé Stvoření.)

     Správné dýchání spočívá v tom, že se zhluboka nadechneme, zadržíme dech a vydycháváme dvakrát déle, než byla doba nádechu. Napočítáš-li při nádechu do dvou, výdech by měl probíhat na čtyři doby.  Dýchej zhluboka až do břicha s touto myšlenkou: „Nechávám do sebe pronikat všechnu tuto životní sílu.“   

     2. Druhá potřeba je požívání potravy. Požívat potravu znamená poskytovat svému tělu tekutiny a jídlo. Nedostatek vody způsobuje smrt, stejně jako přílišný nedostatek potravin. Ráda bych dodala, že výživa chovných zvířat je často paradoxně kvalitnější než ta naše, neboť kdybychom živili zvířata bílou moukou, bílým cukrem a bílým chlebem, rychle by zhynula.

     Všiml sis, že maso, které konzumuješ, je z býložravých zvířat? Jíst maso znamená živit se mrtvolami. Než zvíře zemře, je paralyzováno strachem; pach krve na jatkách v něm vyvolá ustrašené reakce a tyto reakce vylučují velké množství adrealinu. Adrealin v těle zůstává několik měsíců a pro člověka, který jej zkonzumuje v mase, se stává jedem. Přijímáš rovněž zvířecí emoce: strach, hněv, agresivitu.

     Než tedy cokoli doneseš k ústům, zastav se na několik okamžiků, abys byl skutečně bdělý k potřebám svého těla. Jak budeš očišťovat své nitro a jak se naučíš mít se rád, přestaneš mít stejné chutě, snížíš porce konzumo- vaného masa a nakonec na něj možná ztratíš chuť úplně.

 

     3. Třetí potřeba je trávení. Pro tělo je prvořadým úkolem zažívat potravu. Nejde jen o to strávit potravu, ale i strávit nové myšlenky. Možná jsi přijal něčí myšlenku; strávil jsi ji tedy. Zpětně se však rozhodneš postavit se proti ní tak, že toho člověka zkritizuješ, protože ona myšlenka v tobě             vzbuzuje strach. Tvé tělo tě upozorňuje, že odmítat tuto myšlenku není dobré. Takový postoj způsobuje poruchy trávení a může dokonce zasáhnout celý trávicí systém, tedy žaludek, játra a slinivku.

     Játra představují ohnisko potlačeného hněvu. Měl by ses naučit, že lidé jsou v každém okamžiku tak dokonalí, jak to dokážou. Pochopíš-li, že za každým slovem a skutkem se skrývá láska, přestane se tě zmocňovat hněv a všechny tvé trávicí problémy zmizí.

     Problémy se slinivkou se promítají do vzniku cukrovky nebo hypoglykémie, což jsou choroby, jež často nacházíme u osob, které se domnívají, že si nezaslouží žádnou radost. Takoví lidé rádi dělají radost druhým, ale ne sobě. Život je pro ně bez lesku. Prahnou po štěstí, ale ve skutečnosti nevěří, že by mohlo potkat právě je. Mám již několik let příležitost vídat stovky lidí, které se zbavují hypoglykemie jen tím, že si udělají radost.

     Trávení usnadňuje důkladné žvýkání potravy. Sliny obsahují enzymy, které organizmus potřebuje, aby to napomáhalo trávení potravy (zvláště glycidů) v oblasti žaludku.

       4. potřeba je vylučování. Správné žvýkání a strávení potravy jsou prvořadým předpokladem správného vylučování. Důležitou roli hraje rovněž vláknina, která je tou částí potravy, kterou tělo nestráví. Vláknina vytváří malé chloupky, které napomáhají vyčištění střev.

     Je velmi důležité umět vyloučit myšlenky, nechat je být. Rychlost současného vývoje způsobuje mnoho problémů tomu, kdo příliš lpí na svých starých myšlenkách. Tyto problémy se projevují zácpou, hemeroidy, problémy s močovým měchýřem, otoky a zadržováním vody protože vylučování musí proběhnout nejen střevy a konečníkem, ale rovněž ledvinami. Problémy s ledvinami mohou značit, že máš strach, že ztratíš něco ze svých hmotných statků, k nimž jsi připoután.

     5. Pátá potřeba je zkoumání. Zkoumání je základní potřebou člověka. Ten, kdo se nehýbe, kdo nepoužívá své smysly, aby postupoval vpřed, je definitivně nemocen. Člověk potřebuje být aktivní, cítit potřebu používat veškerou svou mocnou energii. Je tudíž velmi blahodárné praktikovat každý týden pravidelnou fyzickou činnost.  

     Ideálním fyzickým cvičením je chůze. Představuje nejjednodušší, nejlevnější a nejméně násilné cvičení ze všech a navrací tělu ve velké míře rovnováhu. Chůze je nejenom fyzickým cvičením, ale rovněž uvolněním a relaxací. V chůzi namáháme svaly na nohou, na břiše a na hrudníku. Okysličujeme a trénujeme srdce a vibrace vznikající při každém kroku masírují játra, slinivku, slezinu a střeva, což usnadňuje trávení. Chůze zrychluje metabolizmus a aktivuje krevní oběh. Je rovněž nezbytná ke správnému fungování kloubů. Účinně bojuje proti strnulosti těla i mysli zlepšuje přirozenou obranyschopnost organizmu a oddaluje jeho stárnutí. Pomáhá člověku udržovat se ve formě a snižuje na minimum riziko infarktu a arteriosklerózy.

     Ať si zvolíš jakoukoli fyzickou činnost, měl bys ji provádět průměrně alespoň čtyřikrát týdně, nebo podle potřeby svého těla. 

     Psychické zkoumání má rovněž značný vliv na fyzický stav těla. Pokud ti tvé činy, myšlenky a slova brání v tom, aby ses v životě posunul dopředu, ozvou se problémy v oblasti nohou, rukou, očí, uší nebo nosu. Potíže v kyčlích znamenají, že něco ve tvém zkoumání neklape, a tělo tě upozorňuje, že v nějakých důležitých rozhodnutích máš strach postupovat. Uvědomuješ si, co bys měl udělat, ale drží tě nějaké vnitřní obavy.

     Pokud tě trápí problémy s nohama, zřejmě máš strach z budoucnosti. Příčinou tvých potíží je pravděpodobně nová zodpovědnost za nějakou věc, která se před tebou rýsuje a ty váháš, zda jít kupředu. Nohy a chodidla mají stejný význam. Prsty u nohou se týkají drobných detailů v budoucnosti.

     Každý problém tě upozorňuje, že nejednáš a nemyslíš správným způsobem.

     Bolest v paži znamená, že nejsi schopen obejmout současné zkušeností s radostí. Co chceš skutečně dělat?  Je čas uspokojit své potřeby a bolest v lokti ti signalizuje, že nejsi dostatečně pružný, abys přijal novou zkušenost. Přestaň mít strach, že se zasekneš, vše se vyřeší.

     Uvědomuješ si, nakolik je tvé tělo výjimečné a úžasné? Protože neexistuje ani dobro, ani zlo, nemusíš si už s ničím lámat hlavu. Na všechno co uděláš, řekneš, myslíš nebo cítíš a nebude to pro tebe dobré, dostaneš upozornění. (NE, jen v případě ohrožení fyzického těla, protože signál pochází od „moudrosti těla“.) Tvá jediná zodpovědnost spočívá v tom, abys byl k těmto signálům bdělý. Pozoruj své problémy, nemoci, nedostatek energie, emoce a stravovací návyky. Jakmile se vynoří nějaký signál (zpravidla se jedná o určitou bolest), něco se děje. Organizmus tě upozorňuje, že se vydáváš špatnou cestou a pokouší se tě přivést zpět na správnou cestu – cestu Lásky! Ví, že na ni budeš mnohem šťastnější.

    Lidé mají často spoustu diplomů, celá léta studují a z rukávu sypou řadu teorií, ale jejich život se přesto nezmění. A důvod? Neuvádí nic v praxi a používají své znalosti jen k tomu, aby se pokoušeli udělat na ostatní dojem nebo je změnit.

 

     Výrok k opakování:

     Právě teď se rozhoduji respektovat

     potřeby svého fyzického těla,

     a znovu tak nalézám fyzické zdraví.

 

     3. část – Naslouchej svému mentálnímu tělu

 

     14. Dobro a zlo

 

     Dobro a zlo řídily odjakživa svět. Je třeba podotknout, že jde o výtvor lidské, nikoli božské stránky člověka.

     Vše, co lidé považují za „zlo“, je ve skutečnosti součástí velkého božského plánu a existence na světě proto, aby pomohlo člověku vyvíjet se.

     Necháváš se vyvést z míry spoustou věcí, jež u tebe vytvářejí emoce, strach a pocit viny? Pak je to proto, že v hlavě (správně v mysli) sis je označil jako špatné.

    Slova hřích, Satan, ďábel, démon jsou vírou mentální roviny člověka, protože Bůh je láska. Bůh je dokonalý a je všude a je-li všude, kde je potom Satan? Co se tedy stane, když uznáš, že Bůh je všude a zároveň věříš v existenci Satana? Dej si pozor na lidi, kteří kážou o „ďáblu“ a o „hříchu“, neboť se ti pokouší vštípit pojmy strachu. Pokouší se ti Bůh nahnat strach? Ne. Bůh je spravedlivý: miluje všechny.

     Jediné okamžiky, kdy je potřeba za něco zaplatit, nastávají tehdy, když člověk poruší přírodní a duchovní zákony, podle nichž funguje vesmír. Výsledkem našich myšlenek (slov a činů) není hřích, ani zlo, ale zcela jednoduše zákon příčiny a následku, velký zákon, který nás učí a který nám pomáhá stát se vědomějšími. Neexistují žádné chyby, nýbrž jen zkušenosti. Slovo chyba je jen dalším výmyslem člověka.

     Hodnoty, metody, zvyky a zásady nabyly u člověka takovou důležitost, že nakonec řídí jeho život. Je nejvyšší čas, aby ses zastavil a pohlédl sám na sebe skrze své vlastní hodnoty. Odpovídají tvým ambicím? Věříš jim doopravdy? Činí tě šťastným?

     Silné osobnosti mají jednu společnou věc: snadno si něco namlouvají. Mimo jiné se cítí dobré ve srovnání s ostatními, kteří dobří nejsou, a neustále chtějí druhé měnit. Má nad nimi přílišnou moc jejich představa o dobru a zlu, a právě proto mají mimochodem velké potíže přijmout druhé takové, jací jsou.

     Pravda je velmi relativní věc a je to zas jenom lidská představa, která je přímo úměrná vývoji každého člověka. Každý je přesvědčen, že má pravdu, každý totiž dosáhl určitého stupně vývoje: pravda jednoho tedy není o nic horší než pravda druhého. Mění se jen podle vývoje oné osoby. Místo toho, abychom tedy chtěli ostatní měnit, přijímejme je takové, jací jsou ve své pravdě, a každá nová zkušenost se stane příležitostí se něco naučit, bude změnou, vývojem. I ty zakusíš změny tak, jak budeš v životě postupovat.

     Jakmile je představa o dobru a zlu příliš vyhraněná, stáváš se příliš zkostnatělým sám k sobě i k druhým. Necháváš si mezi prsty proklouznout fantastické příležitostí, díky nimž bys mohl zažít velmi šťastné chvíle. Jsi tak zaměstnán souzením a kritizováním druhých, že skrze to nevidíš svůj vlastní život, a to co bys mohl udělat sám pro sebe.

     Soudíš-li něco jako dobré a někdo z tvého okolí se k této věci vyjádří přesně opačně, jsi zklamaný, rozmrzený, a frustrovaný? Necítíš vztek? Nepokoušíš se toho člověka změnit? Vše, co se snažíš dělat pro druhé, děláš ve skutečnosti pro sebe.

     Zvolil sis způsob svého života a své současné návyky, protože jsi byl přesvědčen, že jsou pro tebe dobré. Jsi však ty sám autorem tohoto rozhodnutí, nebo jsi byl v moci nějakého vnějšího vlivu?

     Vezměme si příklad: spánek. Říká se, že bychom měli spát osm hodin denně. Kdo to rozhodl? Kolik hodin spánku potřebuješ ty sám? Tvé tělo potřebuje spát, když je unavené a ne proto, že to říkají hodinky. Mnoho lidí chodí spát vždy ve stejnou hodinu přesvědčeno, že potřebují přesně daný počet hodin spánku. V dnešním světě by tak tomu nemělo být, protože každý den je jiný. Potřeba spánku se tedy mění podle typu činností a podle množství vydané energie.

     Než si půjdeš lehnout, bylo by vhodné si položit otázku, zda jsi skutečně ospalý. Cítíš-li únavu, možná nebudeš potřebovat jít přímo spát, ale jen si odpočinout. Když jsi unaven, odpočíváš, když potřebuješ spát (tedy když se ti zavírají oči), jdeš si lehnout, když máš hlad, najíš se. Právě tohle znamená naslouchat svému tělu. Všímej si svých osobních potřeb a ne toho, co se říká.

     Totéž platí při probuzení. Pokud se tvé tělo samo vzbudí v šest ráno a ty usoudíš, že je na vstávání ještě brzy, pak neumíš naslouchat svému tělu. Jestliže tě vzbudilo, pak je čas vstávat a v tom případě by bylo lepší začít se zabývat činnostmi, které jsou podle tebe zajímavé. Později přes den si můžeš kdykoli chvíli lehnout nebo i relaxovat.

     Mohl sis všimnout, že člověk si osvojil plno zvyků, aniž by se pokoušel zjistit, jestli je to skutečně to, co chce nebo ne. Zvyků existuje celá řada. Ve svém bytě či domě, v rámci rodiny, konání nákupů, konzumaci jídla, návštěvy, telefonování… Jsou i lidé, kteří jsou zvyklí si vždy ztěžovat, když se jich zeptáme, jak se jim daří. Máš ve zvyku říkat vždy dětem, co dělat nebo proč to nedělat? Je u tebe pravidlem si ztěžovat svému manželovi či manželce pokaždé, když přijdeš z práce?

     Čím více zvyků máš, tím silněji je v tobě zřejmě zakořeněná představa o dobru a zlu. V tvých očích může být špatné někoho zabít nebo páchat násilí, ale přesto bys neměl nikoho soudit. I násilník se má svými zkušenostmi něčemu naučit. Není na tobě ani na nikom jiném, abys rozhodoval za něj, neboť jen on sám ví, co prožívá ve svém nitru. Ten, kdo jedná proti velkým přírodním (a duchovním) zákonům, jako je zákon lásky či odpovědnosti, také sklidí, co zasel.

    Sklízíš-li nepříjemné věci, důvodem je to, co jsi dříve sám zasel, a ty to víš (na úrovni svého Vyššího Já). Nejlepší způsob, jak se učit, je přestat si cokoli vyčítat a přijmout, že jsi tak dokonalý, jak jen můžeš v každém okamžiku svého života být.

     V okamžiku, kdy jsi jednal, jsi byl jistě přesvědčený, že způsob tvého jednání je dobrý, tak proč si to tedy vyčítat?  Totéž platí pro každého člověka – v každém okamžiku života jedná každý nejlépe, jak dovede, a právě to znamená spatřovat Boha v každém člověku.  

     Čím více se učíš být pánem svého života, tím méně bude osob, událostí nebo vnějších vibrací, které tě budou ovlivňovat. Jistě jsi už zažil situaci, kdy sis zoufal: „Nevím, co se mi stalo, bylo to silnější než já.“ Nejsi sám, kdo má podobnou zkušenost, avšak sebeovládáním bys nad nimi mohl postupně zvítězit.

     Pesimistu lze snadno přirovnat k perfekcionistovi. Vždy už v duchu vidí tu nejhorší možnost ze všech a nepřijímá dokonalost u sebe ani u druhých. Být pesimistou nebo perfekcionistou je pouze záležitostí mysli, podle představy dobra a zla. Nikdo na zemi není „lepší“ než druhý.

     Musím. Slovo, které jasně ukazuje, že pojetí dobra a zla má u tebe dosud přílišnou důležitost. Tento výrok většinou nepochází od tebe, ale spíše z představy „dobra a zla“: „musím“ nebo naopak „nemůžu“.  

     Pokaždé, když se slyšíš říct nebo pomyslet „musím“, se zastav a řekni si opak: „Ne, nemusím. Vždy mám v životě volbu. Nepotřebuji se zde na světě nikomu zodpovídat, jedině sobě samému.“

     Vidíš, nikdy nic nemusíš, je to vždy jen tvá volba, vše vychází z tebe. Jediná věc, kterou v tomto životě musíš, je vyvíjet se, to znamená milovat a chovat se podle velkých přírodních a duchovních zákonů. Starej se o svou osobu a zbytek přijde sám, neboť to je vše, co je v životě důležité, protože tvým údělem je dokonalost.

 

      Zde máš svůj výrok:

      Zaznamenávám všechny své zvyky,

      abych byl schopen určit,

      co z nich je dobré pro můj

      vývoj a mou harmonii. Přijímám,

      že život je volba.                                       

 

     15. Pýcha

 

     Pýcha je jedním z mnoha projevu strachu, ale pochází rovněž z té části člověka, která je dokonalá. Člověk si je vědom toho, že v sobě má tu božskou dokonalost, ale používá ji nepřiměřeným způsobem, protože chce mít vždy pravdu vůči druhým. (NE, uvědomovat si božskou dokonalost lze pouze v případě „osvícení“). Pýcha je další chybou mentální roviny – rozumu (NE, správně mysli).

     Pyšného člověka poznáme podle toho, že chce mít vždy pravdu a nikdy nemíní uznat názor lidí kolem sebe. Působí dojmem, že je jediným vítězem. Síla a moc, které pýcha zdánlivě poskytuje, jsou však pouhou iluzí, protože pyšný člověk ve skutečnosti vždy prohrává. Říká se, že pýcha je nejhorší pohromou lidstva. Stojí u původu velkých sociálních roztržek, rivality mezi národy, válek, intrik, nenávisti a nevraživosti vůči druhým. I pokoušet se někoho změnit odpovídá určité formě pýchy.

     Necháváš-li nad sebou zvítězit pýchu, ztratíš mnoho: přijde tě to draho v lásce, ve vztazích, ve zdraví i ve tvém štěstí! Stojí to za to?

     Pyšný člověk se zná ze všech nejméně, tolik si toho totiž o sobě myslí, že všechny pokusy něco mu vysvětlit jsou marné. Nechce nic slyšet a nestrpí žádný odpor. Má rád společnost lidí, kteří mu lichotí.

     Existují dvě formy pýchy: mentální a duchovní.

     Mentální pýcha charakterizuje toho, kdo si myslí, že vše zná. Jakmile jen zpochybníme jeho znalosti, jeho pýcha vyplouvá na povrch a on začíná neústupně diskutovat, abychom pochopili jeho stanovisko. Pyšný člověk mluví nahlas, rychle a neodbytným způsobem. Chce mít za každou cenu pravdu.

     Dalším typickým rysem pyšného člověka je časté používání věty: „Já to věděl.“ Ví vše. Potřeba říkat, že něco víme, aniž by se nás na něco ptal, je motivováno pýchou.

     Pýcha (je projevem ega) tě zatvrdí vůči každé vnitřní transformaci. Neustále se ti pokouší zabránit vidět v každém Boha, odpouštět, vyjadřovat své city a emoce, být opravdový, navštěvovat kurzy osobního růstu nebo číst knihy na toto téma. Pokud právě nyní cítíš vůči někomu nevraživost a nedokážeš jej požádat nejprve o odpuštění za to, že mu máš něco za zlé, a potom za to, že jsi zapomněl vidět za každým jeho činem lásku, pak se zřejmě necháváš ovládat pýchou.

     Zkus považovat svou pýchu jakoby za samostatnou entitu, která je zde jen pro to, aby tě ovlivňovala. Pýcha je oním hlasem v hlavě, který tě nenechává chvíli na pokoji. Rozhodni se hned teď, že chceš sám řídit svůj život a nenechat jej dirigovat touto entitou.

     Když nad tebou vítězí pýcha, přestáváš být sám sebou, nevyjadřuješ Boha ve svém nitru, a necháváš se tak neblaze ovlivňovat. Tvá pýcha však udělá vše, aby přežila. Bude tě soužit od okamžiku, kdy se rozhodneš ji ovládnout.

     Pýcha je rozjitřením tvého nižšího já (mysli), které představuje tvou osobnost, v protikladu k Já, které je tvým Vyšším Já, tvou individualitou. (ANO) Jak budeš postupně rozvíjet svou individualitu, pýcha nad tebou ztratí moc.

 

     Pozor však na pýchu duchovní! Čím intenzivněji se někdo věnuje osobnímu růstu, tím se stává vědomější a tím větší je zde nebezpečí, že se ho zmocní duchovní pýcha. Takový člověk se většinou cítí povýšen nad ostatní: „Jsem lepší než ty.“ Nebo: „On není tak vyspělý jako já.“ Takové myšlenky jsou již výsledkem duchovní pýchy. Poznala jsem mnoho osob, které dosáhly úctyhodného vývoje, avšak v okamžiku, kdy začaly dělat něco pro ostatní, se nechaly zaslepit duchovní pýchou a vše se obrátilo proti nim.

     Nejlepší způsob, jak se naučit zvládat svou pýchu, když čelíš někomu, kdo chce mít za každou cenu pravdu, spočívá v tom, netrvat na svém. Přijmi myšlenku, že v dané chvíli má tato osoba pravdu, která je pro ni důležitá. Její pravda je pro ni tak skutečná, jako je tvá pravda skutečná pro tebe. Kdo má tedy pravdu? Bez jakýchkoli pochyb oba. Navrhovala bych ti říct: „Souhlasím s tvým stanoviskem, i když se liší od mého a i když je nechápu. Beru na vědomí, že je pro tebe toto stanovisko důležité.“ Zcela tím druhého člověka omráčíš, neboť pyšný člověk chce vždy vítězit a mít dojem, že ten druhý prohrál. Tím, co mu řekneš, se však ocitne v situaci, kdy někdo přijímá

jeho pravdu a on si uvědomí, že ten druhý neprohrál. Svým jednáním se tedy vyhneš tomu, aby tě přinutil podrobit se.

     Změníš-li svůj úhel pohledu pouze proto, abys jej ztotožnil s úhlem pohledu druhého, stane se to podrobením. Prohráváte potom oba. Každý, kdo vyhrává díky pýše, je automaticky poraženým.

 

     Opakem pýchy je skromnost. Měj se však na pozoru, mnoho lidí se považuje za skromné, aby zamaskovali svůj strach, protože ve skutečnosti jsou slabí. Mají takový strach, že se spletou, že se dobrovolně podrobují. Dej takovým lidem moc a neuvěřitelně se změní. Skromnost jako mávnutím kouzelného proutku zmizí a právě to nazýváme falešnou skromností.

     Existují rovněž lidé, kteří se neustále ponižují a nedovedou akceptovat své nadání a schopnosti. Když je za něco pochválíte, velice zrozpačití. Chovají se pokorně… I v tomto případě jde o falešnou skromnost, která představuje mimo jiné další formu pýchy.

     Pýcha často plodí pokrytectví, domýšlivost, mocenské choutky a mnoho dalších nedobrých vlastností. Existují dvě formy pokrytectví: pokrytectví velikána, který se vydává za obyčejného člověka a pokrytectví obyčejného člověka, který se tváří jako velikán. Oba nás matou: jeden svou falešnou skromností, druhý svou domýšlivostí.

     Pomáháš někomu s očekáváním, že od něho uslyšíš, že jsi fantastický a úžasný? Doufáš, že o tebou poskytnuté pomoci se bude mluvit po celém městě? Pozoruj se! Chtít uznání je formou pýchy.

     Fyzickými důsledky zatvrzení srdce jsou u člověka různé druhy kornatění. To postihuje čím dál více osob a pýcha tak způsobuje mnohé problémy. Ideální by pro tyto lidi bylo otevřít své srdce a začít milovat, nebýt tak tvrdý sám k sobě i k ostatním.

     Vše směřuje k jediné věci: k lásce. Každý čin lásky nakonec vyřeší všechny problémy a vše v životě transformuje. Láska má ohromnou léčivou moc na fyzické, mentální, emocionální i duchovní úrovni.

     Měl by sis nyní uvědomit, že za pýchou se vždy skrývá strach z jedné nebo více věcí: že nebudeme milováni, že budeme odmítnutí, souzeni, kritizováni, že nezvládneme určitou situaci nebo že něco či někoho ztratíme.

     K ukončení této kapitoly bych ti vřele doporučovala provést určitou retrospekci uplynulých tří dnů. Napiš vše, co si vybavíš v souvislosti s kontakty, které jsi měl se svými bližními, v myšlenkách, slovech i skutcích. Podívej se, kolikrát se tě zmocnila mentální pýcha, typu „vše znám lépe“ nebo duchovní pýcha „jsem lepší“.

 

     Výrok, který bude dobré opakovat co nejčastěji:

     Přijímám sám sebe i se svou pýchou

     a každý den se jí postupně zbavuji  

     díky tomu, že

     ve všech kolem sebe vidím Boha.

 

     16. Falešní páni

 

      Kdo je tvůj „ pán“?  Pán je osoba nebo věc, která řídí tvůj život a před kterou se skláníš ze strachu nebo z obdivu. Znáš pány svého života?  Rychle si uvědomíš nejen to, že je jich mnoho, ale rovněž, že všichni jsou falešní! Na světě existuje jen jeden jediný pán a tím je Bůh ve tvém nitru, což platí pro každého člověka. (NE, protože celé Stvoření je tělem Boha; lidská duše je individualizovaná část Boží duše a Bůh v našem nitru je odloučená částečka Boží podstaty – naše Vyšší Já; množství Božských „věcí“ je tedy mnohem, mnohem četnější.)

     Zde jsou nečastější falešní páni: (jen stručně)

- Partner, děti, rodiče, nadřízený: koho se bojíš? Kdo řídí tvůj život? Před kým se neustále skláníš?

- Zprávy z různých informačních médií.

- Pocty a moc.

- Majetek, jenž vlastníme.

- Astrologie.

- Jasnovidci a média.

- Organizovaná náboženství – taková, která praví: „Nebudeš-li dělat, co ti říkáme, nepůjdeš do nebe, jedině my máme pravdu. Řídí-li tvůj život nějaké náboženství a ty akceptuješ jeho pojetí dobra a zla nebo necháš-li se ovlivnit nějakým kultem či sektou, přestáváš být pánem svého života. Náboženství byla vytvořena před dávnou dobou, aby pomáhala vést lidi na správnou cestu. Lidé tehdy nebyli dostatečně vědomí k tomu, aby kráčeli sami. Avšak tak jako ve všem, co na světě existuje, je v náboženství něco dobrého a něco méně dobrého, neboť v každé církvi se někteří jedinci pokoušejí zneužít své moci tím, že obyčejným lidem nahánějí strach. Žít ve strachu neudělá váš život ani harmonický, ani klidný a pouští-li náboženství na tebe hrůzu, pak mu chybí láska. Bůh je láska sama – nikdy nikomu nechtěl nahánět strach!

- Lékaři někdy představují falešné pány. Lékaři se při studiu učili léčit různé neduhy a choroby, ale neučili se rozhodovat za ostatní. Začínají si uvědomovat, že mentální stránka člověka je mnohem silnější než stránka fyzická a jsou nuceni uznat, že stále více lidí se vyléčí vědecky nevysvětlitelným způsobem. Lékaři, kteří uznávají, že člověk je mnohem víc než jen fyzické tělo, jsou většinou ti, kteří své pacienty odrazují od přílišného používání léčiv. Věta: „Jsi dost silný, aby ses z toho dostal sám, bez léků“, se dnes stává stále častějším předpisem na nějakou nemoc.

- Léky. Při sebemenší věci, která se nedaří, si bereme pilulku.

- Nemoc. Mnozí lidé přijali za své, že být nemocný je normální.    

- Móda. Kolikrát jsi obětoval své pohodlí v oblečení jen proto, abys byl oblečen módně?

- Práce. Mnoho lidí se nedovede uvolnit a celý jejich život se točí jen kolem práce.

- Pověry. Číslo 13, černá kočka přes cestu…

- Nejmocnější falešní páni: pýcha, strach, vina, peníze.

 

     Výrok pro opakování v následujících dnech:

     Já sám jsem jediným pánem svého života.

     Uvědomuji si, že svými myšlenkami tvořím.

     Stávám se tím, na co myslím, a mé

     štěstí, blahobyt, láska a harmonie

     tedy závisejí na mých myšlenkách.

 

     17. Potřeby mentálního těla

 

     Sedm základních potřeb, které by měl každý člověk poskytovat svému mentálnímu tělu. Zanedbáváš-li naplňování těchto potřeb, vyvolává to patřičnou odezvu ve tvém fyzickém, mentálním i emocionálním životě.

     Moje poznání: Mentální tělo je v novějším pohledu morfogenetické pole naší mysli. Je to ta samostatná část naší trojjedinosti, která vytváří myšlenky a slova, komunikuje s naším mozkem a po smrti hmotného těla se stává součástí duchovního těla. S naší duší probíhá komunikace na bázi intuice.

 

     První potřeba co do pořadí důležitosti: pravda.

     Pravda je cesta k vysvobození. Být pravdivý znamená myslet, říkat a dělat totéž.

     Součástí pravdy je i spravedlnost. Do nebe volající nespravedlnost tě úplně rozechvěje. K tomu, kdo není pravdivý nebo spravedlivý sám k sobě, tělo promlouvá a posílá mu vzkazy, které se podepíši na jeho krku a dechovém systému.

     Druhá potřeba: individualita.

     Individualita znamená být sám sebou a ne tím, co od tebe podle tebe druzí očekávají. Musíme přestat myslet na myšlenky typu „co na to mé okolí řekne“, „co budou dělat?“, „co si budou myslet?“. Osoba, která nemá svou individualitu, která jedná dle přání druhých, bude mít dechové a alergické problémy.

     Třetí potřeba: respekt.

     Respektovat druhé i sebe sama je velmi důležité. Víš dobře, jak popuzující je, když někdo zneužívá své autority (policista, učitel, nadřízený, rodič). Respekt je u člověka prvořadou záležitostí, takže chybí-li ti, podívej se, co jsi zasel. Chtěl bys někoho kolem sebe měnit? Chtít kohokoli měnit totiž poukazuje na nedostatek respektu.

     Stupeň důležitosti těchto tří potřeb je stejný jako nutnost kyslíku pro tvé tělo. Je to důvod, pro nějž je musíme uznávat, abychom se vyhnuli alergiím, onemocněním dechového ústrojí a problémům s krkem.

     Čtvrtá potřeba: bezpečí.

     Pod pojmem bezpečí si lidé často představují tučné konto v bance, práci skýtající mnoho sociálních výhod, krásný dům, hmotné statky a vhodného partnera. Skutečným bezpečím je klid ducha (NE, správně mysli) jenž pramení v myšlence, že není třeba se obávat žádného nebezpečí. Znamená to vědět, že ať už se děje cokoli, máš ve svém nitru vždy vše, co potřebuješ k tomu, abys vyvolal to, co si přeješ a změnil to, co si nepřeješ. Vše má řešení, protože v životě neprožíváme problémy, ale spíše zkušenosti.

     Nejistota zapříčiňuje mnoho fyzických problémů, které se projevují v dolní části břicha a v dolní části zad. Strach z budoucnosti zasahuje oči, paže, nohy a nervový systém. Strachujeme-li se, že nám budou chybět peníze, má to vliv na ischias. Osoby trpící nejistou dokonce často vidíme kousat si spodní ret.

     Pátá potřeba: bezúhonost.

     Bezúhonost znamená absolutní poctivost. Člověk s nepoctivými myšlenkami a skutky má problémy v oblasti trávicího systému: zažívací poruchy, průjem a onemocnění jater. Ten, kdo má silný pocit viny kvůli své nepoctivosti, k sobě přitahuje nehody.

     Zápach z úst je často způsoben skrytými a nevědomými myšlenkami, jež bychom hlavně nechtěli nikomu prozradit.

     Šestá potřeba: vedení.

     Potřebujeme cítit, že někdo druhý nás potřebuje, že jsme schopni někoho vést a v životě mu pomáhat. Tuto potřebu má každý člověk, poněvadž představuje návrat k božské dokonalosti – sloužit druhým. Dělat za druhé rozhodnutí není to, co nazýváme vedením. Poskytnout vedení znamená dát radu bez očekávání, přičemž druhý má potom svobodnou volbu tvou radu přijmout, nebo odmítnout.

     Hoříš-li touhou dávat rady někomu, s kým mluvíš, pak se nejdříve přesvědč, chce-li je skutečně slyšet.

     Osoba, která se o sobě domnívá, že je bez hodnoty, která si myslí, že její rady nikdo nepotřebuje, bude mít problémy s vylučováním v oblasti ledvin nebo střev. Může trpět rovněž artritidou, když cítí, že ji někdo příliš často využívá. Lidé, kteří si myslí, že jsou bez hodnoty, často trpí samotou.

     Sedmá potřeba: důvod žít.

     Nemůžeš se rána dočkat, abys vstal a vrhl se na všechno, co tě čeká? Pociťuješ hrdost nad tím, že se pustíš do své práce, svých každodenních starostí? Děláš to s nadšením? Naplňuje tě štěstím sdílet to, co děláš? Máš nějaký důvod, proč vlastně žiješ?

     Chybí-li člověku odůvodnění existence, vede to ke stejným symptomům, jako když v případě zkoumání nejsou naplněny potřeby fyzického těla. Může tím být zasažen kterýkoli ze smyslů. Další je nedostatek energie nebo chudokrevnost.

 

     Výrok:

     Od nynějška jsem rozhodnut respektovat

     potřeby svého mentálního těla,

     a nalézt tak své mentální zdraví.

 

     4. část - Naslouchej svému emocionálnímu tělu

 

     18. Jak vyjadřovat své emoce

 

     Nejdříve – co je to vlastně emoce? Je to porucha, přechodné rozrušení vyvolané něčím zvnějšku, tedy jev, který má nějakou zevní příčinu. Většina našich emocí vzniká díky našim očekáváním, která v sobě živíme, protože neumíme milovat. Tím, že emoce bere sílu zvnějšku, se jí rychle podaří vyčerpat naši „dávku“ energie.

     Láska léčí a nenávist ničí. Čím více tedy emoce vyvstává na základě nenávisti, tím prudčeji ničí svého pána.

     Otázkou je, co vlastně znamená vyjádřit určitou emoci? To je důvod, proč jsem vypracovala konkrétní a velmi účinnou metodu na vyjadřování emocí, která vede ke konkrétním výsledkům.

     Zde je několik obvyklých způsobů, jak své emoce vyjadřovat: jíst nebo pít, aby člověk emoce udusil. Myslíme si, že nám udělá dobře pořádný zákusek, když budeme brát prášky na nervy, užívat drogy, dívat se na TV, dívat se na film, dát si koupel…

     Můžeme si sednout a přemýšlet, přičemž čekáme na správnou chvíli, abychom si to s dotyčnou osobou vyjasnili. Mnozí si zapálí cigaretu, další bude dělat, že se nic neděje a vztek budou potlačovat. Jiní budou plakat a zuřivě uklízet kutit nebo trucovat….

     Jeden z nejrozšířenějších způsobů, jak reagovat na hněv, je vylít si zlost na někom jiném…. čemuž se obecně říká dumping. „Dumping“ naplní svého původce energií, ale jeho dávka je pouze dočasná. Osoba začne zítra i pozítří znovu s kýmkoli, kdo bude ochoten její „dumping“ poslouchat. K rozuzlení tohoto problému existuje jedno řešení. Nejdříve slušně a trpělivě dotyčnému naslouchat. Na konci jeho „dumpingové“ epizody mu pak říct: „A teď mi řekni, co hodláš udělat, abys ten problém vyřešil?“

     Jistě ti odpoví: „Co chceš, abych asi udělal? Nemám žádnou volbu, protože to je chyba druhých, já nemohu nic dělat. Na to mu zkus šetrně vysvětlit, že tě už příliš nezajímá neustále poslouchat jeho problémy, protože ve skutečnosti je má rád. Pokud nechce udělat nic, aby je změnil, znamená to, že jich ještě nemá dost. Má své problémy rád, to znamená, že je živí svými myšlenkami, dává jim tím energii a ty se pak automaticky zesilují.

     Pokoušíme-li se cítit dobře tím, že hovoříme o svých problémech, je to „dumping“. Sdílet něco nepříjemného spočívá ve vypovězení toho, co jsme zažili nebo právě zažíváme, s cílem najít nějaké řešení nebo změnu, aby se věc vyřešila. Při sdílení není očekávání.  Proto je důležité, aby se oba partneři naučili sdílet všechny radosti nebo nepříjemnosti svého života tak, jak to funguje mezi přáteli. Sdílet znamená přebírat zodpovědnost za vše co se přihodí.

     Často slýcháváme: „Nesnížím se k tomu, abych mu řekla, že mě rozzlobil, že mi to pokazilo náladu!“ Potlačování emocí je často důvodem přebytku váhy a automaticky to vytváří mnoho fyzických problémů.

     Říká se, že konečnou „nemocí“ potlačených, tedy nevyjádřených emocí, je rakovina. Jsou to emoce, které nakonec vybuchnou, a tím roztříští tvé buňky.

     Vyjádřit se pláčem, křikem, chůzí nebo sportem není tak škodlivé, jako emoce potlačovat. Je to pouze určitá forma vyjádření.

     Nyní-ti navrhnu způsob, jak emoce vyjadřovat. Jestliže provedeš toto cvičení skutečně srdcem, už emoce nebudeš prožívat, i když se ve tvém životě znovu vyskytnou.

     Předně je velmi důležité emoci identifikovat, tedy vědět, co se děje. Je to bolest, vztek, zklamání, frustrace, strach, úzkost, nevraživost, agresivita nebo něco jiného? Ať je emoce jakákoli, stačí ji identifikovat.

     Druhá etapa je o něco obtížnější. Jde o to, přijmout za emoci zodpovědnost, smířit se s tím, že jsi ji vytvořil ty sám, že ses nechal ovlivnit zvnějšku, protože jsi viděl nebo slyšel, že bys mohl zaujmout zcela odlišný postoj.

     Všechny emoce člověka přicházejí ze stejného zdroje: z mysli. Nikdy to není chyba druhého. Nikdy! Podle velkého zákona zodpovědnosti jsi ty sám jediným zodpovědným za své emoce. (ANO)

    1. Příklad partnera, který ponižuje svou ženu před příbuzenstvem. Postoj manželky by byl jiný, kdyby převzala zodpovědnost za svou emoci. A zodpovědnost by spočívala v tom, že by pohlédla na svého muže odlišným způsobem: „ Ubohý člověk, musí mít ze mě strach, když není schopen mi to říct, když jsme sami. Co dělám ve svém životě? Jaký je můj přístup k němu, když jej děsím tak, že mi neřekne ani svůj názor? Chovám se k němu příliš autoritativně? Poslouchám ho skutečně, když mi vykládá své mínění nebo když se ho pokouším přesvědčit o nějakém svém názoru?

     2. Přijmeš-li zodpovědnost, že vždy sklízíš jen to, co jsi zasel, začneš na situaci pohlížet z naprosto jiného úhlu. Pokud je tato situace ve tvém životě běžnou situací, zkus se sám sebe dotázat, co za postoj ve tvém chování u tvého partnera vyvolává zmíněnou reakci. Než aby ses rozzlobil kvůli způsobu svého jednání, přijmi svou zodpovědnost. Zjistíš, že v mnoha situacích  se jej pokoušíš změnit a že se ti dokonce stává, že jej kritizuješ před druhými, i v jeho nepřítomnosti – jeho vystupování a jeho způsob, jakým se dožaduje svého prostoru. Cítí se udušen autoritativními postoji. Není si jich nicméně zcela vědom, a proto pak u něho vítězí pud sebezáchovy. Pokaždé. Když dojde k něčemu, na co reaguješ, jako bychom se pokoušeli říkat: „Chci jen zpět svůj prostor. Dusím se!“ Taková situace postrádá jakoukoli zlomyslnost.

     Přijmeš-li svou zodpovědnost, tvé emoce se postupně rozpustí a vztek vůči tvému muži se začne zmenšovat. Podíváš-li se na něj dobře, spatříš ho v jiném světle.

     3. Třetí etapa spočívá v tom, jít si s dotyčnou osobou promluvit. Tato etapa nebude nezbytná, pokud jsi přijal svou zodpovědnost celým srdcem. Přesto ti vřele doporučuji uvést ji do praxe už jen proto, abys viděl, jestli jsi jednal hlavou nebo srdcem. Jen málokdo má tento pojem představivosti rozvinutý na 100%. Proto nás při prvním pokusu láká říct, že jsme skutečně jednali srdcem, zatímco opět nabyla převahy jen hlava.

      Zde je způsob, jak se lze vyjádřit – stále na příkladu výše uvedené situace. Jakmile se s partnerem vrátíte domů, vysvětlíš mu, co jsi prožíval a cítil během večera, kdy tě ponižoval a popíšeš mu, jak tě vůči němu přepadl hněv. Po zralé úvaze sis uvědomil, že jsi skutečně zasahoval do jeho prostoru a že chceš často měnit jeho chování.

     Pouze vyjádříš, co jsi prožil, přičemž důležité je učinit tak teprve poté, co přijmeme veškerou zodpovědnost. Pokud se necítíš zodpovědný za svůj hněv, bude to spíše jen obvinění než sdílení.

     Když řekneš: „Pokusím se tím už nenechávat vyvést z míry, jistě máš k tomu své důvody.“ Bude si myslet, že je to jeho chyba, jsi-li rozčílený. Kdyby se jen mohl změnit a přestat tě přede všemi ponižovat!  Když se změní, ty budeš šťastnější a už na tebe nebudou doléhat emoce… Jedno staré přísloví praví: „Čím víc se snažíme, tím je to horší!“ Čím víc jej tedy budeš chtít měnit, tím spíše se bude celá situace opakovat.

     Zvládneš-li proces přijmutí zodpovědnosti, už nikdy se o tebe hněv v téže situaci nebude pokoušet, už se prostě nevrátí. Postupně si všimneš, že jak se budeš oprošťovat od svých emocí, odtáhneš se i od své dřívější nevraživosti. Nyní záleží jen na tobě, abys přestal emoce potlačovat, přijal za ně zodpovědnost a šel je vyjádřit příslušné osobě, Zaznamenáš potom nejenom změnu ve svém nitru, ale i fyzickou transformaci. Tvůj objem v pase se začne zmenšovat.

     Energetické centrum emocí se nachází mezi pupkem a oblasti srdce. (NE, nachází se v mysli.) Proto se s postupujícím věkem rozšiřuje u mužů i u žen pas. (NE) Viděla jsem, jak došlo k radikálním změnám u tisíců osob, které se naučily své emoce ovládat. Mnoho z nich ztratilo během dvou až tří měsíců až šest palců (15 cm) objemu v pase. Jiní neztratí na váze, ale zhubnou v pase o několik palců během sedmi týdnů (což je délka kurzu v centru Naslouchej svému tělu.) (Moje poznání: Zhubnutí u těchto lidí nenastalo vlivem toho, že by bylo energetické centrum mezi pupkem a oblasti srdce. Bylo to proto, že při zbavování se negativních emocí už tito lidé se tolik nepřejídali jako dříve, když tím řešili své prožívání emocí. Více jídla  je právě jedna z reakcí na prožívání emocí.)

     Uveď v praxi tři výše vyjmenované etapy a sám uvidíš všechnu tu vnitřní pohodu, kterou ti to poskytne. Vidíš, vše se točí stále kolem téhož: přijmout lásku v každém slovu, činu i myšlence.

 

     Výrok na opakování v následujících dnech:

     Přijímám všechny své emoce a vím,

     že jsem schopen zvládnout je tím,

     že za ně přijmu odpovědnost

     a vyjádřím je vůči dotyčné osobě.    

 

    19. Strach a pocit viny    

 

     Strach, stejně jako emoce, pochází z mysli, takže čeho se například ty bojíš, může druhého nechat zcela klidným. Je zjevné, že někteří lidé jsou odvážnější než druzí a leckdo tak dovede strach ovládnout.

     Nejdůležitější je být si svého strachu vědom, abychom definovali, zda je skutečný, či nikoli. Hrozí-li skutečné nebezpečí pro tvé fyzické tělo v okamžiku, kdy máš strach, pak bude naprosto normální zažívat v onom okamžiku zděšení. Tvé tělo ví přesně, kolik adrealinu ti má poskytnout, aby této situaci čelilo. V současnosti je v našem světě mnohem více neskutečného strachu než skutečného.  

     Zkus se ve svém životě vrátit tři měsíce dozadu. Kolikrát za poslední tři měsíce jsi měl skutečný strach, protože jsi byl opravdu v ohrožení života?

     Všechny ostatní strachy povstávají výlučně z mysli. Rodiče se domnívají, že mít strach odpovídá „normálnímu“ chování. Není to však normální, ale u člověka spíše obvyklé. Člověk svým myšlením vytváří v neviditelném světě obraz (otisk), který nazýváme elementál. Čím více energie mu poskytujeme, tím více ho živíme. Tento myšlenkový útvar se případně může i zhmotnit a stát se realitou ve hmotném světě.

     Možná ti to pomůže pochopit, proč je tedy někdo, kdo má strach z okradení, skutečně okraden, nebo proč může být žena, která se obává znásilnění, skutečně znásilněna. Vše nabývá konkrétních forem nevědomým způsobem, takže čím větší máme obavy, tím více je nakonec živíme. (Moje poznámka: Čeho se bojíme, to k sobě přitahujeme. Obavy totiž představují určitou energii, která na sebe přitahuje energii stejného druhu z okolí a v případě dosažení určité síly a vibrace této energie dojde k naplnění – ke zhmotnění této energie.)

     Naučíme-li se stát vědomějšími a provádíme-li cvičení k prohloubení schopnosti milovat, uvědomění si sebe sama, potom mnoho těchto nevědomých strachů vypluje na povrch. Naučíš-li se je uvědomovat, budeš je moci lépe zvládat.

     Např. dítě, jež se bojí odmítnutí, je odmítáno ve škole, doma a později i ve vztahu s partnerem. Rozhodnutí  (obavy), které učinilo, když bylo malé, je bude ovlivňovat, dokud si ho neuvědomí a neovládne je. Strach je tak něco nenápadného, že vytváří nový strach, jenž se postupně zakořeňuje v osobě a stává se z něj fobie.

     Strachu existuje mnoho druhů: strach ze tmy, vody, tunelů, mostů, výtahů, výšek, nemoci, nedostatku peněz, mikrobů, davu, smrti, nehod, ohně, letadel, injekcí, strach z uzavření na stísněném místě, strach z červenání, ze ztloustnutí a z kolika dalších věcí.   

     Existují ještě nenápadnější strachy: z toho, že nezvládneme určitou situaci, že budeme pro smích, že někoho zraníme, že nebudeme přijati, z kritizování nebo obviňování, z odmítnutí nebo ponížení.

     Osoby nejnáchylnější podléhat určitým formám strachu jsou ty, jejichž rodiče žili v nejistotě a strachu a kteří nemohli čelit svým problémům. Podle výzkumů uskutečněných v této oblasti se říká, že ženy zažívají mnohem více strachu a fobií než muži.

     Strach se mění na fobii, tedy v chronický strach, v okamžiku důležitých životních změn. Pořadí těchto změn by se u jednotlivce mohlo definovat následovně: nástup do školy, dospívání, dospělost, svatba, narození dětí, smrt partnera, rozvod nebo smrt někoho drahého. To jsou kritické okamžiky, kdy se strachy určité osoby mohou zesílit a stanou se z nich fobie.

     Nejrozšířenějším strachem je agorafobie (cca 60%).  Agorafobie značí „mít strach ze strachu“.  Pro lidi trpící touto fobii je nejtěžší, že prožívají hned dvě úzkosti najednou: nejdříve samotná situace, která jim nahání strach, a za druhé vědomí, že ostatní, kteří tímto strachem netrpí, je považují za blázny, hlupáky nebo slabochy. To je důvod, pro nějž se se bude osoba trpící nějakým strachem vždy pokoušet zamaskovat jej. Nejhorší je, když jeden z partnerů přijme jeho strach a začne jej přehnaně chránit. Agorafobie v sobě zahrnuje hrůzu z toho, že se člověk nalézá daleko od dobře známých míst nebo osoby poskytující pocit bezpečí – různí členové rodiny. Bezpečným místem je většinou domov.

     Když osoba trpící agorafobií přijde o tento pocit bezpečí, zaplaví ji děs. Agorafobik se cítí zoufale sám.  Ve skutečnosti se mu prakticky nikdy nic nestane. Agorafobika poznáme podle těchto reakcí: závratě, velké svalové napětí nebo slabost, nadměrné pocení, dechové problémy, nucení k dávení, neschopnost udržet moč, bušení srdce. Upřesňuji, že výše uvedené symptomy mohou prožívat také jen momentálně vystrašené osoby, které agorafobií netrpí. Ti, u nichž se agorafobie vyskytuje už několik let, nakonec vůbec nevycházejí z domu, například ani do obchodu na rohu ulice. Je pro ně naprosto typické, že mají strach ze ztráty kontroly, ale ve skutečnosti ji prakticky nikdy neztrácejí.

     V důsledku toho bylo nebo je poskytováno přílišné množství energie jejímu elementálu. Stačí tuto energii utnout, aby člověk vše odstranil, a to použitím oné velké představivosti k vytvoření krásných věcí.

      Výborný způsob jak čelit strachu, je učinit proti němu nějakou akci, jako kdybychom jej vůbec neznali. Jde o to začít drobnými, každodenními vítězstvími. Ten, kdo má strach z výšek, by se měl postupně vydávat právě do výšek. Rozumování není řešením a nejúčinnější metodou je každopádně něco udělat.

     Ty, kdo se neustále něčeho děsí, sužuje tenoučký vnitřní hlas „Canta“, který je pronásleduje bez ustání dnem a nocí. Pokoušet se přehlušit tento hlas pitím nebo drogami není řešení, neboť jakmile jejich účinek odezní, hlas se vrátí ještě neodbytněji, a to tryskem! (ANO, tento hlas je produktem vystrašené mysli.)   

     Jestliže máš z něčeho strach, podívej se, co svým jednáním ztrácíš nebo získáváš. Shledáš-li, že můžeš získat víc než ztratit, měl by ses přestat bránit. Pokud naopak můžeš ztratit více než získat, dej si trochu času na rozmyšlenou, než se do toho pustíš. Přiznat si své obavy nebo jim čelit ti pomůže získat pro sebe mimořádné věci.

     Další negativní aspekt strachu: pod jeho vlivem činíme nesprávná rozhodnutí. Strach se bude moci stát tvým rádcem, jen pokud zůstaneš bdělým a vědomým a pokusíš-li se pochopit důvod jeho přítomnosti. Být motivován strachem vede jen ke zklamání a nespokojenosti, je tím ovlivněna i sebeláska a vytváří to vnitřní nepokoj. S trochou ostražitosti tě však strach může dovést i ke správné volbě.

     Jednou z hlavních vlastností agorafobika je to, že je příliš otevřen strachům ze svého okolí. Představ si, že tvá jemnohmotná těla kolem tebe tvoří ochrannou bublinu.  Představuj si, že krunýř této bubliny obsahuje všechny tvé nezvládnuté obavy a že s každým nekontrolovatelným strachem se v tomto krunýři objeví trhlina, kterou dovnitř vstupuje proud podobných strachů, které narušují tvou harmonii. Staneš-li se pánem svého života a budeš-li rozdávat hodně lásky, bublina se zesílí. Uzavřeš ji a staneš se, stejně jako ona, neproniknutelným vůči všem negativním destruktivním vibracím.

     Vina! Další emoce, která ovládá život mnoha lidí. Je velký rozdíl mezi tím, být vinen a cítit se vinen.

     Být vinen znamená vědět, že někomu nebo sobě samému děláš něco špatného. Pohleď do svého nitra. Kdy jsi naposledy chtěl někomu úmyslně uškodit? Kdy jsi naposledy někomu křivdil a v duchu jsi to věděl? Jsem si jistá, že ona vzpomínka ti připadne velmi vzdálená.

     Přijmout svou dokonalost je vždy účinným prostředkem, jak se této viny zbavit. Pokud jsi napadl někoho neúmyslně, pak vinen nejsi.

     Pokud tě naopak někdo už zranil a ty se chceš pomstít tím, že ho zraníš také, pak vinen budeš, protože budeš jednat vědomě. Budeš ostatně cítit vnitřní zmatek, který tě bude nutit uznat: „Ano, jsem vinen. Skutečně jsem si v duchu řekl, že se pomstím.“

     Poslouchej se, když mluvíš! Máš tisíce omluv? Člověk, který se neustále omlouvá, se většinou cítí vinen. Zjistíš, že člověk, k němuž se cítíš nejčastěji vinen, jsi ty sám. Kolikrát se ti stane, že obviníš nespravedlivě sama sebe, že sám sobě spíláš a že si vyčítáš, že jsi na něco zapomněl? Děláš vše nejlépe, jak dovedeš, takže se nemusíš obviňovat. Požádej sám sebe o odpuštění, požádej o odpuštění Lásku. Nauč se milovat sám sebe, přijmout svou dokonalost a uvidíš, že pak bude snazší přijmout i dokonalost druhých.

 

     Kdykoli pociťuješ neklid, pochybnosti či trápení, řekni si tento výrok:

     Já sám jsem jediným pánem svého života

     a každé jiné svědomí než vlastní

     v sobě okamžitě potlačím a vypudím je pryč.  

     S čím větší energií budeš tento výrok opakovat (lépe nahlas než jen v duchu), tím rychleji zapůsobí.  

           

    20. Potřeby emocionálního těla (=morfogenetického pole mysli)

 

     Dobré emocionální zdraví předpokládá sedm hlavních potřeb. Čím více této „stravy“ dáváš svému emocionálnímu tělu, tím více směřuješ k úplnému zvládnutí svých emocí.

     První potřebou je krása.

     Krása je pro člověka skutečně nesmírně důležitá. Každý velice oceňuje, když je obklopen krásou. Lidé, kteří jsou nešťastní nebo již trpí nějakou vážnou chorobou, jsou ti, kdo kolem sebe ani v sobě nemohou najít nic hezkého. Neumějí se dívat na nádherné věci.

     Krásu je třeba spatřovat vnitřním i vnějším zrakem a bude nesmírně těžké vidět krásu uvnitř, pokud není ani venku.

     Když se procházíš přírodou, některé věci tě pohladí po srdci, jen při samotném pohledu na ně. Každý okamžik tvého života ti za všech okolností nabízí příležitost obklopit se krásou. Doporučuji ti začít nejprve u sebe, vším, co se tě týká (oblečení, strava…). Vyber si to, co je nejhezčí a nejlepší, přičemž přikládej důležitost spíše kvalitě, než kvantitě. Důležité je například to, co se dotýká tvé pokožky, protože kvalita látky působí v oblasti emocí.

     Máš-li problémy s dýcháním nebo se srdcem, zdá-li se ti, že se dusíš, pak je dost možné, že nejsi schopen vidět krásu v sobě a kolem sebe.

 

     Druhá potřebou je tvořivost.

     Tvořivost je vyjádřením tvé osobnosti. Tvořivost představuje prvořadou potřebu, a pokud ji nevyužíváš, ovlivňuješ tím svůj emocionální život. Tvořit může kdokoliv na světě, i handicapovaní lidé. Tvořit můžeš ve všech oblastech, protože pro jednu z nich máš jistě zvláštní talent. Vrať se ke svým vlohám z dětství. Tvořit znamená rovněž vytvářet svůj život, činit rozhodnutí ve svém životním postavení.

     Nedostatek tvořivosti ovlivňuje pohlavní orgány nebo vše, co se týče oblasti krku.

 

     Třetí potřebou je důvěra

     Co znamená mít důvěru v sebe?  Důvěra v sebe sama znamená svěřit se, vyjádřit se, otevřít se někomu druhému beze strachu, že budeme souzeni.

     Čím více se naučíš svěřovat se, projevit se vůči druhým, a to aniž bys volil, tím více budeš rozvíjet tuto důvěru v sebe sama, a budeš tak přitahovat i důvěru druhých.

     Většina lidí si vybírá někoho, komu se chce svěřit. Důvěra v sebe sama  ti pomůže otevřít se komukoli, avšak je třeba jít zlatou střední cestou.

     Problémy s ledvinovým nebo střevním vylučováním často představují fyzické symptomy nedostatků důvěry.

 

     Čtvrtou potřebou je příslušnost

     Člověk potřebuje cítit, že někam patří, k nějaké skupině. Již od mládí se každý obklopuje určitým okruhem přátel. Máš sklony chodit stále do téže restaurace, stýkat se se stejnou skupinou lidí nebo jezdit stále na jedno místo na dovolenou?  Pak je to znamením, že ti chybí příslušnost. Máš pravděpodobně mnoho potíží se přizpůsobit, cítit se dobře na novém místě. Neexistuje žádné místo, které by nebylo stvořeno pro tebe.

     Ten, komu chybí pocit příslušnosti, trpí vnitřní prázdnotou. Může tak mít problémy s nadváhou nebo potíže s trávicí trubicí.

 

     Pátou potřebou je naděje      

     Představit si, že je člověk uvězněn pod zemí v nějakém tunelu bez otvoru, a být přesvědčen, že neexistuje žádný způsob, jak se z něj dostat…lepší by bylo zemřít! Představíme-li si však, že v dálce bliká nepatrné světélko, vše se rázem změní. Ono světlo naděje dodává sílu a energii.

     Totéž platí pro člověka. Musíš vědět, že neustále směřuješ za silnějším světlem a že na konci tvé cesty je něco fantastického.

     Měl by sis zachovat naději, že vše půjde lépe a že to, co právě prožíváš, jsou jen zkušenosti. Jsou zde, aby tě naučily něčemu o sobě samém, a jak se budeš postupně učit, bude kolem tebe stále více světla, tedy více tepla a lásky ve tvém nitru.

     Lidé bez naděje jsou často depresivní a trpí nízkým tlakem.

 

     Šestou potřebou je náklonost

     Chybí-li ti náklonost, kdopak ji zapomněl zasít? Rozhlédneš-li se kolem sebe, rychle zjistíš, že člověk projevuje často mnohem větší náklonost ke zvířatům než k lidem.

     Cítit náklonost ke zvířatům není nic špatného, ale nesmíme kvůli ní zapomínat na lidi!

     Fyzický dotek není jediný způsob, jak vyjádřit svou náklonost. Vyjádřením náklonosti je i povzbudivé slovo, kytice, slůvko lásky nebo lichotka. Co děláš pro druhé, můžeš udělat i pro sebe, protože náklonost je zde také pro tebe. Nezapomeň sám na sebe!

     Náklonnost rovněž znamená naklonit si druhé. Proto tolik lidí dělá všechno možné, aby přitáhli pozornost druhých. Dávají si dárky, spousty věcí, říkají „ano“, i když by raději řekli „ne“. Člověk potřebuje cítit, že si někoho naklonil, že k někomu pociťuje náklonnost.

     Není harmonické nechat se naklánět svým okolím, zatímco ty si nikoho nenakláníš. Porušilo by to rovnováhu ve výměně energie. Je to vysvětlení, co v emocionální rovině stojí za mnoha druhy alergie.

                                                                                                                   

     Sedmá potřeba je cíl

     Mít v životě jeden nebo více cílů je základní potřebou každého člověka.

     Kdybych ti řekla: „Dávám ti minutu, abys mi řekl, jaké jsou tvé cíle krátkodobé (šest měsíců), střednědobé (pět let), dlouhodobé (dvacet let)“, co bys mi odpověděl? Bylo by to těžké, že? Zvláště pokud žádné nemáš…!

     Mít nějaký přesný cíl je velmi důležité, neboť už jen tím nabude život smyslu. Neboj se mít velké cíle! Je lepší o málo se minout velkého cíle než dosáhnout cíle malého! 

     Cíle se navíc mění. Na takové změně není nic závažného, hlavně když určitý cíl máš a denně na něm pracuješ.

     Přesvědč se, zda správně rozlišuješ mezi touhou a cílem. Pokud řekneš, že bys chtěl vlastnit dům, je to touha. Cílem se to stane, když začneš určitým způsobem jednat, abys dům získal. Tvá touha nabývá formu cíle, jakmile začneš vystřihovat inzeráty, chodit po prohlídkách domů, šetřit peníze, dělat plány na výstavbu a vše si v duchu představovat.

     Stovky lidí žijí samy a rády by potkaly někoho podobného, ale neučiní nic, aby toho dosáhly.

     Sen se stane realitou, učiníš-li z něho cíl. Chceš-li učinit ze své touhy cíl, poraď se svým nadvědomím (správně s Vyšším Já), aby sis ujasnil, je-li tento cíl skutečně dobrý a nadvědomí (Vyšší Já) ti to sdělí (formou intuice).

     Nemáš-li v životě žádný cíl, bude ti často chybět energie a ztratíš chuť k jakékoli činnosti. Mohou tím být postiženy nohy, ruce, oči, uši a nos.

    

     Než přejdeš k další kapitole, napiš seznam potřeb svého emocionálního těla a potom se zamysli, která z těchto potřeb je zanedbávána.

 

     Výrok:

     Od nynějška jsem rozhodnut

     respektovat potřeby svého

     emocionálního těla, a nabývám

     tak emocionální zdraví.

 

     5. část Duchovnost

 

     21. Duchovnost a meditace

 

     Nejlepší definice duchovnosti, kterou ti mohu nabídnout, je tato: skutečně duchovní člověk přijímá, že vše co vidí u druhých, představuje zrcadlo jeho samotného. Duchovní člověk přijímá věci takové, jaké jsou, i když s nimi někdy nesouhlasí. I sebe sama přijímá takového, jaký je ve svém způsobu života: pak se mu otevře úplně nový svět – svět lásky.

     Hovořila jsem v této knize o tom, že máme mít víru, milovat se, akceptovat se takoví, jací jsme, milovat a přijímat druhé a rozvíjet pojem zodpovědnosti. Všechny tyto věty znamenají jen jediné: ve všem vidět, slyšet a cítit Boha.

     Sebemenší kritika nebo posuzování někoho druhého svědčí o následujícím postoji: „Já jsem Bůh a druhý jím není. Skutečná duchovnost se vyjadřuje zcela jiným postojem: „Jsem Bůh, stejně jako všichni lidé. Jsme všichni vyjádřením Boha. Nevíme jen jednoduše, jak Boha projevovat v jeho celistvosti.

     Učíme se vyjadřovat Boha ve svém nitru, který je sám o sobě dokonalým, a to každý po svém – svou rychlostí   a svým tempem.

     Lidé jsou natolik zaneprázdnění záležitostmi a vývojem druhých, že často poněkud opomíjejí zamést si před vlastním prahem. Jsme všichni zde na Zemi kvůli svému vlastnímu vývoji, to znamená, abychom se naučili milovat a být šťastní. Pokud se každému podaří prožívat toto obrovské štěstí, celá Země bude šťastná. Je o tolik snazší se starat o sebe než se pokoušet řídit životy všech ostatních.

     Pokud tě někdo požádá o pomoc, je důležité poskytnout mu ji nejlépe, jak dovedeš.  Právě to nazýváme láskou k bližnímu. Všichni jsme na Zemi proto, abychom společně rostli (mentálně a duchovně). Přesvědč se však, že první krok učiní ten druhý. Pokud úmysl pomoci vychází z tebe a ty si skutečně přeješ pro tohoto člověka něco udělat, zeptej se ho na svolení.

     Tím, že se učíš vidět Boha všude kolem sebe, v sobě, ve všech lidech, přírodě… se tvůj život zcela změní a ty budeš mít pocit, že je kolem tebe neustále sluneční světlo.

     Vše, co existuje na Zemi a v celém vesmíru, je vyjádřením Boha. Bůh sám se může vyjadřovat na každé planetě různými způsoby. Na planetě Zemi pouze lidé skutečného Boha občas špatně interpretují.

     Být šťastný, být duchovní, to znamená „žít v přítomném okamžiku“. Lidé dnes mají značné potíže žít v přítomnosti, neboť vývoj na Zemi je tak rychlý, že někteří se upnou na minulost se slovy: „To bylo tak úžasné, když jsme byli mladí, vše se zdálo být o tolik snadnější!“ Zůstaneme-li však takto připoutáni na minulost, nežijeme v přítomnosti.

     Osobu, která lituje své minulosti nebo která se domnívá, že udělala mnoho chyb, lze přirovnat k někomu, kdo stoupá po schodech a každý schod si pak naloží na ramena. Takový náklad je nakonec strašlivě těžký. Nejsi náhodou někým, kdo lpí na minulosti? Podívej se, zda u sebe doma něco nehromadíš.  Váháš se zbavit věcí, které už nepoužíváš nebo které si chceš nechat jako vzpomínku? Pak to naznačuje, že se dosud upínáš na minulost.

     Zatímco se mnoho lidí stále upíná na minulost, další pro změnu myslí pouze na budoucnost. Buď si kvůli ní dělají starosti, nebo se nemohou dočkat, až přijde, protože je v ní čeká vysněné štěstí: „Až se ožením…až budu mít dům…až budu mít dítě…“ Dělat plány do budoucnosti je jistě dobré, ale nesmíš odkládat své štěstí do příchodu těchto věcí.

     Být duchovní znamená uvažovat stylem „být, dělat a mít“, spíše než „mít, dělat a být“. Aby se takový člověk choval podle přírodních a duchovních zákonů, měl by uvažovat spíše takto:  „Abych byl šťastný, chci podnikat. Proto udělám vše pro to, abych to získal, a potom jistě budu mít i nějaké jmění.“

     Éra duchovnosti teprve začala a je založena na pojmu „být“ a ne „mít“.   Každý, kdo se vytrvale domnívá, že „mít“ je důležitější než „být“, zažije v dnešní době a v budoucnosti štěstí jen dosti těžko. Samozřejmě to neznamená, že by ses měl zbavit všeho, co máš. Ne. Bůh stvořil krásné věci, jež patří každému. Každý má právo se z nich těšit. Hmotné věci nebo to co „máš“, by však pro tebe neměly mít rozhodující cenu.

     Je zbytečné dělat si starosti z budoucnosti, když nyní je všechno v pořádku. Víš, že člověk se stává tím, na co myslí. Nemusíš se znepokojovat, co bude v následujících měsících nebo dokonce letech. Samozřejmě ti to nebrání plánovat určité věci z tvé budoucnosti, mít určité cíle; to vše by se však mělo dít s důvěrou, že to přijde.

     Bůh ve tvém nitru přesně ví, co potřebuješ, takže když se ti dějí nepříjemné věci, nepředstavuje to, co si přeješ, nýbrž to co potřebuješ. Je to způsob, kterým ti Bůh ve tvém nitru, tvé nadvědomí (Vyšší Já), ukazuje, že něco ve tvých slovech, činech nebo myšlenkách v tomto okamžiku života je v protikladu k zákonům Lásky.

     Když je vše co říkáš, děláš nebo myslíš v harmonii se zákony Lásky, nepotřebuješ žádná poselství a dějí se ti zákonitě jen příjemné věci.

     Abych ti pomohla uslyšet onen vnitřní hlas tvého nadvědomí neboli Boha ve tvém nitru, doporučuji Ti, abys praktikoval meditaci, poněvadž pro tvůj vývoj je přímo nezbytná. Čím hlouběji se do svého nitra naučíš sestoupit, mít se rád a přijímat se, tím větší chuť budeš mít naslouchat tomuto nenápadnému vnitřnímu hlasu. Meditovat bychom měli denně.

     Meditace není jen nějaký druh uvolnění. Spočívá to v tom, že se na několik minut denně zastavíme, abychom přestali myslet. Nejvhodnější doba k meditaci je brzy ráno nebo před jídlem. Pokud nemůžeš meditovat ráno, můžeš toto cvičení přesunout na večer, před večeři. Nejlepší je vybrat si jedno místo, které je denně k dispozici,      a kde budeš mít klid. Pro ranní meditaci je nejlepší místnost s okny na východ a svítí tam vycházející Slunce.

     Můžeš meditovat dvacet až třicet minut denně. Sedni si s co nejvíce rovnými zády, abys umožnil energii stoupat od základny páteře až po hlavu. Meditace se provádí s hudbou nebo bez hudby, přičemž v duchu můžeme opakovat nějakou duchovní větu nebo slovo, abychom tím zaměstnali mysl: opakovaný výrok nazýváme mantra. Mantra doporučovaná centrem „Naslouchej svému tělu“ je „Já jsem Bůh, Bůh jsem já“. Čím déle budeš tuto větu opakovat, tím více pomáháš svému podvědomí (NE, správně své mysli), aby našlo způsoby, jak ji vyjádřit.

     Je dosti možné, že na počátku ti bude meditace působit těžkosti. Avšak neztrácej trpělivost. Záleží především na vytrvalosti a ne na úspěchu v meditaci. Po určité době, ať jsou to dny, týdny nebo měsíce, podle kázně tvé mysli, dostaneš chuť meditovat více. Meditace ti bude chybět, když ji nebudeš provádět. Při cvičení umlčíš hlas ve své  hlavě, abys uslyšel hlas svého nadvědomí (Vyššího Já), a dostaneš tak odpovědi (skrze intuici) na své problémy nebo na své vnitřní otázky – ne nutně přímo během meditace samotné, nýbrž v následujících hodinách a dnech. Budeš-li pociťovat v různých částech těla bolest nebo různé nepříjemné pocity, nemusíš se znepokojovat, neboť jde pouze o dlouhodobě nahromaděný stres, který vyplouvá na povrch a který se uvolňuje. Pouze jej pozoruj, aniž bys na něj myslel. Udělá ti to ohromně dobře. Poděkuj svému tělu, že tuto bolest ze sebe vypudilo.

     K ukončení kapitoly vytvoř seznam všeho, co ti vadí na ostatních, a podívej se, co z toho sám máš. To co zjistíš, tě velmi překvapí. Pak udělej druhý seznam toho, co na druhých obdivuješ a stejně jako v předchozím případě u sebe najdeš i to, co na druhých obdivuješ. Dopřej si právo být takovým, přijmi myšlenku, že bys mohl mít tolik talentu a že by ses mohl cítit tak dobře, jako právě ten, kterého obdivuješ. Dopřej si dostatečnou dobu k tomu, abys skutečně objevil sám sebe. Nezapomeň, že člověk si vždy tvoří sám své štěstí (svůj život), podle toho, co si sám o sobě myslí

     Jsi projevem Boha. Na tomto světě

     a ve všech ostatních světech

     neexistuje nic jiného než ty sám.                                

ZÁVĚR

 

      Jsi zde na Zemi z jednoho jediného důvodu: aby ses vyvíjel, tedy abys pomáhal své duši (NE, správně své mysli) očišťovat se a růst. Růst znamená milovat sebe a druhé. 

     Země je obrovskou školou lásky a žít v ní je velkou výsadou. Proto bys měl využit každý okamžik svého života, abys miloval čím dál víc. Budeš-li milovat v každém životě víc, vyhneš se tak tomu, aby ses musel na Zemi mnohokrát vracet.

     Je to jako v normální škole: pokud se v každém ročníku jen bavíš a nechce se ti učit, budeš muset zůstat v témže ročníku několik let.

     Období „mezi dvěma životy“ lze přirovnat ke dvěma měsícům prázdnin mezi každým školním rokem. Najednou dostaneš chuť se do školy vrátit, protože vidíš druhé, kteří toho vědí víc než ty a spěcháš, aby ses naučil ještě více.

     Jsou však mnozí, kteří po nástupu do školy zapomínají na svá dobrá předsevzetí, že budou dobře studovat a přesně tak tomu je u mnoha lidí během jejich pozemského života.

     Na druhé straně jsou lidé, kteří mají silnou vůli: dokládají to dobrými činy a během jednoho roku zvládnou  učivo několika ročníků. Proto končí studium dříve než ostatní (na této planetě Zemi) a mnohem dříve prožívají velký vnitřní mír.

     Mezi který typ studentů patříš ty?

     Záleží jen na tobě, jak se rozhodneš.

     Čím více vyjadřuješ Boha ve svém nitru láskou k sobě a k ostatním, tím více se bude rozvíjet a svítit kolem tebe tvé vnitřní Slunce. Stáváš se tak zdrojem světla a tepla sloužícím ostatním, kteří mají to štěstí být kolem tebe nebo ve tvých myšlenkách.

 

     

    Napsal  Jan Heczko

    Duben 2015

       

 

 

 

    

 

 

 

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                          

                                                                                                                                                                                                                              

 

                                        

 

    

      

 

 

      

 

     .